středa 6. ledna 2010

Na Silvestra jedině do Lysé

Hups, člověk se ani neotočí a už tady je zase konec roku. A s tímhle koncem pro mě tradičně přichází dlouhá prosincová dovolená vyplněná dost protichůdnými zájmy a aktivitami, až jsem z toho vždycky na konci prosince pomatenej jak brundibár a už se skoro i těším do práce, až ten život zase dostane nějakej řád a rytmus. V tomhle čase se vždycky nekompromisně střetává moje záliba ve sportu a silná náklonnost k dobrému jídlu a lahodnému pití. Takže s vidinou fůry volného času se vrhám do tréninku a zároveň se láduju vším možným, co vánoční období poskytuje. To všechno proloženo vánočními večírky a sezenicemi v hospodách. Takže je to takovej věčnej boj mezi niterním Jakylem a Hidem. Prostě co člověk natrénuje, to pak hned utopí na dně sklenice, takže se potácí tak nějak na stejném místě.

Letos jsem hned na začátku vyrazil tužit organismus a pročistit plíce do Rakouska do Zillertalu, kde panovaly tou dobou ideální lyžařský podmínky. Teda kromě tý pekelný kosy. Po návratu se trochu slavilo a trochu běhalo. Pak přišlo nachlazení, takže se spíš jen jedlo a pilo na vypálení červa. A mezitím se přiblížil Silvestr a s ním tradiční zakončení běžecké sezony v Lysé nad Labem. Sympatický běh na čtyřech členitých okruzích o celkové délce 6,2km mi každý rok celkem sedne, takže nebylo moc důvodů proč letos zase nevyrazit. Ono je to stejně spíš o tom, pokecat se známými, popřát do nového roku a pak se proběhnout městem a pěkně se rozdejchat na večerní vítání nového roku. Formu jsem letos necítil ani omylem a stále ještě s nachlazením jsem plánoval skutečně jen fitness zážitek na pohodičku.

Ráno jsem se probudil pěkně zdecimovanej, takže jsem se jen přesunul z postele na gauč a čučel jsem na televizi. Únava mě neopouštěla a vůbec jsem se cejtil takovej celej zabržděnej. Ale měl jsem ve své výživové skříňce připravené nějaké lomcováky, takže jsem byl v klidu. Do Lysé jsem letos vyrazil vlakem. Ještě aby ne, když to jsou jen dvě zastávky a jako bonus si pak budu moct dát po závodě něco na zahřátí. Hodinu před startem jsem do sebe vpravil jednu Shlehu a čekal jsem, co bude a jestli mě opustí mátožný stavy. Shleha nezklamala a po půl hodině jsem byl jak rybička. Tak jsem se ještě napil čaje, před startem jsme pokecali o všem možném a postavili jsme se na start. Letos přijelo poněkud víc lidí než je tomu na tomhle závodě obvyklé a tak bylo na startu trochu těsno. Kuriozitou byl incident, který se konal hned po startu, kdy se na kůl zabraňující vjezdu aut do průjezdu hnedka po startu v zápalu boje napíchnul jeden běžec a další o něj popadali. Já říkám furt, že znalost tratě je základ. No ale naštěstí se nikomu nic vážného snad nestalo.


Před závodem pohoda jazz.

První kolo se běželo lážo plážo a dokonce se ještě ze začátku debatovalo. Pak se to trochu rozeběhlo a v dalším průběhu jsem se tahal o pozici s jedním protivníkem. Chvíli jsem byl vpředu já, pak zas on a tak furt dokola. Čekal jsem, že mi v posledním stoupání asi pěkně dojde dech, tak jsem mu na konci třetího kola zkusil nastoupit, ale nesetřásl jsem ho, tak jsem si dal v posledním stoupání chůzi na chycení dechu a nechal jsem ho. Stejně o nic nešlo. Na konci jsem si pak dal záležet, abych pořádně máknul a do cíle vbíhal tím správným stylem a s úsměvem na rtu. Jak je vidět na fotkách před a po závodě, tak kromě trochu omrzlého obličeje nejsou vidět žádné patrné rozdíly, takže je jasné, že jsem se letos skutečně nepřetrh. Potvrzoval to i čas, který byl nejslabší ze všech mých dosavadních účastí. A to bylo letos nadmíru příznivé počasí, které nás dokonce vyprovokovalo vytáhnout trenky. No co by taky člověk chtěl s tou prosincovou přípravou. S tím se prostě díra do světa neudělá.


Po závodě taky pohoda jazz :-).

Dobře sportovně naladěn jsem se po závodě rozhodl vyrazit hned druhý den do Počernic urvat první novoroční závodní čárku. Jenže co se nestalo. Patrně jako následek požití Shlehy před závodem jsem nemohl vůbec usnout. Myslím, že jsem usnul až po čtvrté ráno. No aspoň jsem se mohl v televizi dosyta vynadívat na všechny pořady Retro, které se totiž na Silvestra v ČT opakovaly. Ráno jsem se vzbudil, a když jsem viděl tu megamlhu, kdy nebyl vidět ani obchoďák přes ulici, tak jsem zase zalehnul a na první letošní závodní zářez si budu muset ještě trošičku počkat. Ale aspoň jsem zase začal pekelně trénovat, takže osobáky se určitě už chvějou strachem.

Takže do nového roku přeji všem hodně naběhaných, naježděných a naplavaných kilometrů a hlavně aby se nemoci a zranění vyhýbaly velkým obloukem.

Výsledky tady.

Fotky jsem si vypůjčil od Honzy Herdy. Díky.

2 komentáře:

Sportovní blog řekl(a)...

Tak ty osobáky nejsou rozhodně k zahození (ale podle data už odolávají dlouho ;-)

Renda řekl(a)...

No však počkej letos. To se bude přepisovat skoro celá tabulka :-)