Sokolský triatlon 2008 - Lysá nad Labem

Kdo by nejel na triatlon, který se koná ve vedlejším městě. Samozřejmě jsem si Sokolský triatlon v Lysé nemohl nechat ujít a chtěl jsem si ho pořádně užít. V posledních dnech o sobě dávalo sluníčko pekelně vědět a tak jsem kvitoval, že začátek je už v 8:30. No jo, jenže to bylo jen zahájení závodu, do vody jsme pak skákali až v deset, takže přesně v době, kdy se teplota začínala dostávat zase do obrátek. Tenhle triatlonový závod je co se týče počtu závodníků poněkud chudší, což ale dostatečně nahradí jejich kvalita, o čemž jsem měl možnost dostatečně se přesvědčit v průběhu klání. Možná by neškodilo, kdyby sokolové svůj závod trochu zapropagovali a nalákali tak o něco víc závodníků. Kapacita depa je totiž rozhodně dostatečná a těch pár bot v depu pak vypadá trochu opuštěně. Spoléhat se totiž jen na historii a jakousi samopropagaci jednadvacátého ročníku asi nestačí a umístění propozic na některé triatlonové servery by určitě pomohlo.

První depo bylo tentohrát horizontální.

Po rychlé registraci proběhla stejně rychlá rozprava a závodníci se po vlastní ose vydali do Ostré, kde se na jezeře schylovalo k první disciplíně. Takže boty a čepici jsem nechal v depu v Lysé a pro přesun jsem využil služeb našeho sněhuláka (v motoristické hantýrce označení „sněhulák“ patří felicii ve sněhobílém provedení :-) ). Na pořadu byla kilometrová distance, což by neměl bejt problém. Voda byla jako kafe a lidí na startu málo, takže odpadlo úvodní maso a hned od startu jsem se mohl pokoušet o kraul. Celkem to šlo. Začal jsem zvolna pádlovat, prsa jsem používal jen ke korekci směru a trať příjemně ubíhala. To, že chvíli po startu byla většina závodníků daleko přede mnou mě teda trošku překvapilo, ale užíval jsem si kraul a to bylo hlavní. Ke konci jsem to už standardně nemohl udejchat, takže posledních sto metrů byly prsama, ale zato intenzivně. Z vody jsem lezl celkem v pohodě a hlavně bez náběhu na křeče. V depu už byly jen čtyři kola, takže najít to svoje tentokrát nebyla žádná věda. Věděl jsem, že nedaleko přede mnou odjížděli dva závodníci a tak jsem měl v plánu je sjet a pěkně se s nima povozit.

Hurá, kdo tam bude první.

Hnedka po výjezdu z Ostré jsem je viděl takových sedm nebo osm set metrů přede mnou. Pokaždé když někoho vidím před sebou, tak mě adrenalin žene dopředu, dokud ho nedostanu a nezakousnu. Šlápnul jsem do toho a ještě před Starou Lysou jsem je dojel. Zdálo se mi, že to teda moc nedřou, tak jsem šel před ně a hnedka jsem jim začal ujíždět. Ale ouha, začalo nepříjemně foukat a prát se dalších dvacet kilometrů s nepříjemným větrem sám se mi moc nechtělo, protože by to stejně asi k ničemu nebylo.

Poslední zatáčka před depem.

Tak jsem na ně zase počkal a pokračovali jsme ve třech, což bylo rozhodně zábavnější. Docela jsme to i rozjeli a průměr začal lízt nahoru. Spekuloval jsem s tím, že to budou třeba horší běžci než já, a podaří se mi jim pak frnknout. Před Lysou jsme toho třetího nějak utrhli a do depa dojížděl s menší dírou. Druhé depo v Lysé u sokolovny proběhlo bez komplikací a vyrazili jsme zdolávat posledních sedm kilometrů. Trošku mě překvapilo, že ten třetí co přijel za námi najednou vybíhá stejně jako my, ale asi dobrej depař. Byl jsem zvědavej, co oba soupeři předvedou na běhu, kdy se první půlku téměř neustále stoupá aby se pak od občerstvovačky do cíle příjemně klesalo. No nenechali mě ani chvíli na pochybách zda s nimi udržím krok a pořádně si zazávodíme. Hned v prvním stoupáku se mi utrhli a mizeli v dálce. Za Lysou se běželo po polních cestách, které se však proměnili v pískové brouzdaliště a běžet v tom bylo teda fakt výživný a demoralizující. Soupeři byli fuč, tak jsem to už moc nehrotil a na pekelnym sluníčku nasadil občas chůzi, abych se trochu vydejchal, protože dehydratace o sobě dávala vědět. Z kopce to už pak šlo dobře a cíl se rychle blížil.

Tu zmrzlinu bych bral taky, ale holt až za chvíli.

V cíli jsem zjistil, že mi oba nadělili kolem minuty a tak jsem si říkal, že kdybych ke konci na tom kole trochu zamakal a ujel jim, tak by mi to možná na ten běh stačilo, ale znáte to „Kdyby byly v pr.... ryby, ...“. Takže příště žádný taktizování a rvát to od začátku do konce.
Celkově musím tenhle závod zhodnotit velmi pozitivně. V téměř rodinné atmosféře jsme si pěkně zazávodili a přivodili si příjemnou žízeň. Co s ní, to už každej věděl.

Výsledky zde.
Fotogalerie organizátorů zde.