Jen jednu nectnost tenhle závod má a narazíte na ní hned po příjezdu. Je to parkování. Kdo to v Pardubicích nezná a chce zaparkovat u Labe, tak je to horor. Ale já jsem tenhle problém už vyřešil, takže od příště mě nebude stresovat ani parkování.
Letos byla jedna velká změna. Týkala se trati, a i když pořadatelé avizovali, že je to „dočasná“ změna vynucená stavebními pracemi na původní trati, tak si myslím, že ty uvozovky jsou rozhodně na místě a trasa tak jak byla letos, zůstane i v dalších ročnících. Z mého pohledu to byla změna opravdu k lepšímu. Odpadly nepříjemné podběhy železniční trati, přibylo pár zatáček a trať tak nějak sama příjemně ubíhá. Během na otočku za mostem a zase z otočky zpátky může člověk kontrolovat odstupy, nebo povzbuzovat kamarády, nebo někdo povzbudí jeho a to ho příjemně nakopne. No prostě hlasuju pro to, aby letošní trasa zůstala i pro příště.
A jak se dařilo mě? No nebylo to špatný, ale zase ani žádnej
zázrak. Takovej solidní výkon přesně podle toho jak mám natrénováno. Před
startem jsem spekuloval, jestli jen jedno nebo dvě trička. Vzal jsem dvě a šel
na start. Lehce rozklusnout, pokecat s kamarády a šup do startovního
špalíru. Díky instrukcím pro lamy od Advida
jsem si oprášil panáčka v hodinkách
a nastavil jsem mu tempo na celkový čas 1:45, což jsem byl ten den ochoten
akceptovat jako nejhorší možné. A byl tu start.
Už do cíle. Na guláš. |
Jako tradičně se to v Pardubicích rozbíhá pěkně rychle.
Daří se mi držet tempo těsně nad 4:30/km a nabíhám si tak slušný náskok na
panáčka. Ale ouha. Ty dvě trička nebyl dobrej nápad a začínám se pěkně vařit.
Rozhodnu se to vydržet až do konce prvního kola a občerstvovačku spojit se
svlíkáním. Lehce se mi to vymklo z rukou a byla z toho minutová
ztráta. No holt trotl, co se snaží svlíkat, pít, sosat gel a zdravit fotografa
najednou.
Jak jsem byl uvařenej, tak po pauze u občerstvovačky už se
mi to nepodařilo rozjet tak jako v prvním kole. Navíc mi rukávy od trička plandaly mezi nohama, což mě pěkně točilo. A tak se naběhnutý tři
minuty na panáčka v hodinkách začínají tenčit. Po druhé občerstvovačce
lituju, že jsem si vzal jen jeden gel. Teď by se hodil. Pěkná krizička mezi
15-18 km znamenala prošustrování zbytku náskoku a tak už jen s úsměvem do
posledních kiláčků. V cíli 1:45:12. Jak už jsem psal. Neurazí, ale ani nenadchne.
Ale i tak to byl čas do první třetiny mých absolvovaných půlmaratonů. No holt
si na čas, co bude začínat na třicítku, budu muset zase chvíli počkat. Ale vono
to pude.
No a po závodě to, co Pardubice dělá Pardubicema. Na
uzavřeném náměstíčku pití, jídlo, debatování a oddych. Koupil jsem si na doma
balení tmavé 19ky z Pardubického pivovaru a odjížděl jsem zase jednou
sportovně plně uspokojenej :-).
V neděli jsme pak ještě vyrazili na rodinnou akci doToušeně. Anežka si dala 80m a díky fatálním chybám, jako že se třeba zastavila
z druhého místa 5 metrů před cílem, neukořistila další bednu. Tu
taktiku budeme muset ještě vylepšit :-)
My jsme měli tradiční kolo kolem Malvín a Labe zpestřené
tentokrát loukou pod vodou, protože jaksi nestačila vyschnout. Holt přespoláček
je přespoláček. Nohy po Pardubicích tuhý hrozně a tak jsem se snažil si to
aspoň užít a to se povedlo. Přikládám pár ilustračních fotek od organizátorů.No je to lehce podmáčený |
Místy je to trochu víc podmáčený |
P.S. A už se nám pomalu blíží PIM.
3 komentáře:
Prý: „Trochu víc podmáčený.“ :-D
Jsem rád, že seriál lidem pomáhá. Už jsem myslel (podle klesající sledovanosti na youtubu), že další díl nebude, ale kamarád mě ve vlaku na Soudek přesvědčil, že je potřeba. :)
hergot, kdybych věděl, že mě budeš publikovat na blogu, tak do toho skočím po hlavě :-)
L.
Jj Pardubice mají své kouzlo.
To snad byl přespoláček, ale přesřekáček :-)
Okomentovat