Pardubice, rok od roku hezčí

Teda musím říct, že jak mě rok co rok míň bere půlmaraton v Praze, tak o to víc se mi rok od roku líbí ten v Pardubicích. Letos moje čtvrtá účast a zase to byl nad poměry pěknej závod. Letos to bylo opět mistrovství republiky a tak chrtů tam byla spousta. Ale tahle skupinka rychlíků tvořila rozhodně menšinu mezi víc jak tisícovkou běhuchtivých amatérů.
Jen jednu nectnost tenhle závod má a narazíte na ní hned po příjezdu. Je to parkování. Kdo to v Pardubicích nezná a chce zaparkovat u Labe, tak je to horor. Ale já jsem tenhle problém už vyřešil, takže od příště mě nebude stresovat ani parkování.

Letos byla jedna velká změna. Týkala se trati, a i když pořadatelé avizovali, že je to „dočasná“ změna vynucená stavebními pracemi na původní trati, tak si myslím, že ty uvozovky jsou rozhodně na místě a trasa tak jak byla letos, zůstane i v dalších ročnících. Z mého pohledu to byla změna opravdu k lepšímu. Odpadly nepříjemné podběhy železniční trati, přibylo pár zatáček a trať tak nějak sama příjemně ubíhá. Během na otočku za mostem a zase z otočky zpátky může člověk kontrolovat odstupy, nebo povzbuzovat kamarády, nebo někdo povzbudí jeho a to ho příjemně nakopne. No prostě hlasuju pro to, aby letošní trasa zůstala i pro příště.

A jak se dařilo mě? No nebylo to špatný, ale zase ani žádnej zázrak. Takovej solidní výkon přesně podle toho jak mám natrénováno. Před startem jsem spekuloval, jestli jen jedno nebo dvě trička. Vzal jsem dvě a šel na start. Lehce rozklusnout, pokecat s kamarády a šup do startovního špalíru. Díky instrukcím pro lamy od Advida jsem si oprášil panáčka v hodinkách a nastavil jsem mu tempo na celkový čas 1:45, což jsem byl ten den ochoten akceptovat jako nejhorší možné. A byl tu start.

Už do cíle. Na guláš.

Jako tradičně se to v Pardubicích rozbíhá pěkně rychle. Daří se mi držet tempo těsně nad 4:30/km a nabíhám si tak slušný náskok na panáčka. Ale ouha. Ty dvě trička nebyl dobrej nápad a začínám se pěkně vařit. Rozhodnu se to vydržet až do konce prvního kola a občerstvovačku spojit se svlíkáním. Lehce se mi to vymklo z rukou a byla z toho minutová ztráta. No holt trotl, co se snaží svlíkat, pít, sosat gel a zdravit fotografa najednou.

Jak jsem byl uvařenej, tak po pauze u občerstvovačky už se mi to nepodařilo rozjet tak jako v prvním kole. Navíc mi rukávy od trička plandaly mezi nohama, což mě pěkně točilo. A tak se naběhnutý tři minuty na panáčka v hodinkách začínají tenčit. Po druhé občerstvovačce lituju, že jsem si vzal jen jeden gel. Teď by se hodil. Pěkná krizička mezi 15-18 km znamenala prošustrování zbytku náskoku a tak už jen s úsměvem do posledních kiláčků. V cíli 1:45:12. Jak už jsem psal. Neurazí, ale ani nenadchne. Ale i tak to byl čas do první třetiny mých absolvovaných půlmaratonů. No holt si na čas, co bude začínat na třicítku, budu muset zase chvíli počkat. Ale vono to pude.

No a po závodě to, co Pardubice dělá Pardubicema. Na uzavřeném náměstíčku pití, jídlo, debatování a oddych. Koupil jsem si na doma balení tmavé 19ky z Pardubického pivovaru a odjížděl jsem zase jednou sportovně plně uspokojenej :-).

V neděli jsme pak ještě vyrazili na rodinnou akci doToušeně. Anežka si dala 80m a díky fatálním chybám, jako že se třeba zastavila z druhého místa 5 metrů před cílem, neukořistila další bednu. Tu taktiku budeme muset ještě vylepšit :-)

My jsme měli tradiční kolo kolem Malvín a Labe zpestřené tentokrát loukou pod vodou, protože jaksi nestačila vyschnout. Holt přespoláček je přespoláček. Nohy po Pardubicích tuhý hrozně a tak jsem se snažil si to aspoň užít a to se povedlo. Přikládám pár ilustračních fotek od organizátorů.

No je to lehce podmáčený

 

Místy je to trochu víc podmáčený

 

P.S. A už se nám pomalu blíží PIM.