Jarní klasika 3x10

Ani jsme se nenadáli a už máme za sebou několik „jarních“ závodů a spoustu před sebou. Spousta lidí dneska spíš rekapituluje PIM půlku, ale já se ještě vrátím k začátku sezony. S odstupem několika týdnů se zdá až neuvěřitelné, jaké příjemné počasí na nich panovalo. Docela se mi přes zimu dařilo trénovat a dokonce se mi vyhnuly i nejrůznější nepříjemné rýmičky a tak jsem byl celej natěšenej, co letos na začátek sezony předvedu. Protože zdraví drželo a nebyla ani jiná termínová kolize, tak jsem si mohl užít kompletní jarní desítkovou trojkombinaci Kbely, Pečky, Český Brod. To se totiž nepodaří každý rok a tak je třeba si to pořádně vychutnat. A já jsem to letos viděl takhle.

Po zimní přípravě zasloužená odměna :-)

Kbely
První závod sezony. Všichni jsou natěšení a nažhavení jak to všem po zimě předvedou. Vyprodáno bylo dokonce ještě před startem a tak se po odečtení standardního úpadku na start postavila necelá tisícovka běžců. Od doby, kdy se změnilo zázemí a kapacitně omezená sokolovna byla vyměněna za propustnější alternativu jsem ve Kbelích nebyl a tak jsem byl trochu nervózní, jak zaparkuju a jakej tam bude cvrkot. Nakonec jsem si číslo vyzvedl už v pátek večer a nakonec jsem i docela obstojně zaparkoval, takže dobrý. Lidí bylo fakt mraky, ale všechno klapalo dobře. Krátké rozběhnutí a jdeme na to. Trasa se oproti minulým letům zase otočila a běželo se proti směru hodinových ručiček. Start do mírného stoupání byl dobrej na rozdejchání. Na prvním kilometru jsem se ani nekoukal na mezičas. Na druhém kouknu na hodinky a bylo to dobrý. Pěknej kvapík. Kilometry tam skákaly sympaticky rychle. Moc se mi líbil ten konec, kdy po podběhnutí trati byl hned cíl. Čas 46:58 byl dobrý počin na začátek a už jsem se těšil do Peček. Škoda jen, že nebylo moc času poklábosit se známejma, protože jak jsem rychle dorazil, tak jsem ještě rychlejš zase mazal domů.

Pečky
Týden po Kbelích tradičně do Peček. Počasí stále drželo a kupodivu nefoukal vítr, což je v Pečkách věc nevídaná. Je to skoro tak řídký jev, jako když v Běchovicích fouká ku Praze. Na startu lehce pod 900 lidí a tak jsem byl překvapenej, jak lehce jsem zaparkoval. Dokonce u prezentace u mého stolečku nebyla žádná fronta a tak se stačilo jen lehce rozklusnout a jít na start. Mezičasy jsem začal sledovat až na třetím kilometru a skutečně mě potěšily. Kilometry tam skákaly ještě rychlejš než ve Kbelích a krize přišla až kilometr před cílem, ale to jsem to už dorval. Čas 46:13 potvrzoval kvalitní zimní přípravu a já jsem byl nadšenej z toho, jak se mi podařilo otevřít sezonu a že v Českém Brodě bych se zase po dlouhé době mohl přiblížit 45 minutám.

Jak lokomotiva, ale šlo to dobře

Český Brod
Vrchol jarní trojkombinace. A měl to být i útok na čas kolem 45 minut. Jenže přes týden jsem tak mohutně ladil formu, až jsem přeladil. Ráno jsem se probudil a byl jsem jak gumovej panák. Čtyřikrát jsem tlačil šišku a bylo jasné, že ten den to nebude žádná sláva. Na startu zase spousta známých, ale i neznámých, a tak startovní špalír byl opět úctyhodný. Tajně jsem věřil tomu, že i když se cejtim mizerně, že to i přes to poběží, ale nestalo se tak. Hned po startu jsem nemohl pořádně dýchat a vůbec ty moje fajfky dole roztřepený byly jak mátohy. Na druhém kiláku jsem zastavil, že sundám číslo a vrátím se. U třetího špendlíku jsem ale viděl kolik je za mnou lidí a tak jsem to zase připnul a běžel dál. Na třetím kilometru jsem to číslo sundaval zase, ale naštěstí kolem běžel někdo, kdo na mě houknul a tak jsem to zase připnul a běžel dál. Na otočce na pětce jsem počkal na Dana a měl jsem v plánu to s ním doběhnout tréninkově pod padesát. Nakonec jsem mu sice trochu utekl, ale kontroloval jsem čas a v poklidném tempu to doběhl za 49:12. V cíli perník a čaj. Škoda že jsem řídil a nemohl ho vylepšit rumíkem, ten by přišel ten den k duhu.
Sportovní den jsme s Anežkou zakončili odpoledne v Českém Brodě na dětských závodech. Už dorostla do nejstaršího ročníku v kategorii a protože i pěkně běžela, tak se může pyšnit první zlatou medailí. Pěkně pěkně J

Anežka a její první zlato.

No a to byl konec, jak já říkám, klasické jarní trojkombinace. Na moje poměry kvalitní jarní časy, které dávají optimistický příslib do sezony. Taky jsem si za odměnu koupil nové Mizuna J. Teď ještě pekelně potrénovat aby forma vrcholila v červnu a už se těším do Otrokovic. Mezitím mě ale čekají ještě dvě větší taškařice. Horská výzva v Jeseníkách a PIM. To první jsme si střihli už z pátku na sobotu a tak příští spot bude právě o letošní Horské výzvě. A že to bylo maso jak se patří.