Co jsem se naučil na šlápotách

Jak jsme si užili Týnišťské šlápoty jsem psal v minulém spotu a dneska pouze shrnu praktické zkušenosti, které by se mohly třeba někomu hodit. Takže to vezmeme po jednotlivých bodech.

Čelovka

- Před odchodem na start jsem vyndal čelovku z fusáčku a ona SVÍTILA. Tak to je výborný říkám si nevěda jak dlouho už baterky v čelovce opouští důležitá síla. Sice jsem měl náhradní sadu baterek, ale ty byly připravené až na případnou druhou noc. Hned jsem si vzpomněl na příhodu, když jsem jako malej jel na pionýrský tábor a jednou z nejdůležitějších věcí tam byla baterka. Po otevření kufru ve stanu na mě mžourala vysvícená baterka, která se v kufru zapnula a přichystala mi několik dobrodružných večerů, než jsem si na výletě do města koupil nové baterky. Dodnes nevím, proč jsem vedoucího nepoprosil o náhradní baterky, asi jsem už tou dobou byl hroznej individualista J. Takže pro příště, baterky do čelovky dávat až před startem a transportovat je oddělené.

- Jinak moje LED Lenser H7 se ukázala jako ultra mega čupr supr kousek a kdo hledá nějakou čelovku, tak už nemusí.

Hůlky

- V prvním kopci jsem vytáhnul svoje trekové teleskopické hůlky značky Kilimanjaro z Hervisu. První co bylo, že v prvním kamenitém stoupáku jsem přišel o spodní terčíky, což jasně ukazovalo na jejich přebytečnost. Sice všichni kolem ťapali se značkou Leki, ale značku vem čert. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl v Hudy nebo Rock Poitu náhradní terčíky. Jak mě ujistili, tak každý výrobce používá jiné rozměry a systém a protože oni berou jen Leki, tak jsem v kopru. No co, terčíky jsou stejně pro měkoně a to že se občas hůlka zapíchne do bahna se dá přežít. Ale jinak jsem s nima spokojenej. Po celé štrece jsem ani neměl puchejře na rukou, takže pohoda.

- U zkušených nordic walkerů jsem zjistil, že délka hůlek by se měla řídit vzorcem: 0.68 * výška postavy. Takže pro mě 0.68*176=120 a bylo hotovo.

 

Jídlo a pití

- Dvě lahve, každá 0,7l v postranních kapsách batohu byly v pohodě. Občas se muselo vodou šetřit, ale při troše přemýšlení nebyl problém. Co ovšem problém byl, tak to byl megaopruz, že jsem při každém pití musel sundávat batoh ze zad. Prostě nejsem schopnej si vykloubit rameno tak abych tu lahev vytáhnul a hlavně zase zastrčil do kapsy. Příště tedy asi zvolím kombinaci jedna lahev na ionťák a camel na vodu. Uvolněnou postranní kapsu použiju na jídlo.

- Silně jsem přecenil potřeby jídla. Nesl jsem toho jak pro tři lidi. Snědl jsem tak třetinu. Příště toho určitě tolik neponesu i s ohledem na to, že na B7 bude nejspíš intenzivnější zásobení pořadateli. Na solené kešu oříšky nedošlo, ale příště je beru taky, pro jistotu J.

- Je potřeba zajistit si krmící pytlík. Je to takovej malej síťovanej fusáček, který se pověsí za popruh baťohu a dá se do něj trochu jídla pro aktuální situaci a není kvůli každé tyčince potřeba sundávat batoh se zad. Otázka je, jak to bude plandat při běhu, ale při pochodu bez problémů. Bohužel jedinej co jsem sehnal, byl v Hudy a je asi tak dvakrát větší než jsem očekával.


Tak ten nejmenší vlevo je na 2 litry



Oblečení

- Spokojenost se vším co jsem si vzal. Funkční oblečení fungovalo, nepromokavá bunda nepromokla. A největší vychytávkou byly kompresní návleky. Nejen, že možná plní svůj primární účel komprese svalů, ale hlavně vás ochrání od poškrábání a posekání holení a lejtek při zdolávání luk a lesního porostu. A to je rozhodně mnohem příjemnější.

- Funkční trenky od Sensoru se chovaly výborně, ale stejně jsem se neuhlídal a po ránu usednul na studenej beton. Co následovalo, asi každý ví. Vlk jak prase (zajímavé slovní spojení, co?). Takže bílá vazelína to jistila po zbytek putování. Bez ní ovšem nevyrážím na žádné sportovní taškařice, takže jsem byl naštěstí připraven.

Puchejře

- Alfa a omega snažení a hlavní faktor, který rozhoduje o úspěchu nebo vystaví stop dalšímu snažení. Nejvíc se mi osvědčily náplasti na puchýře od Compeed. Dělají je ve dvou velikostech. Když se jednou přilepí, tak drží jak přibité. Jen je trochu problém je donutit, aby se náplast přilepila na spodní polštářek chodidla a nesjela. Takhle mi sjela jedna až k palci a celou dobu mi nenápadně tlačila na nervová zakončení palce. Ještě doteď mám palec na jednom místě dost necitlivej.

- A samozřejmě proti puchejři se musí zasáhnout hned při sebemenším podezření na jeho vyskočení. Nalitej puchejř vodou se už moc nezachrání a bude bolet jak čert.

 

- A hlavně nohy v suchu a toho se musí dosáhnout za každou cenu a vydržet to co nejdýl a jak to jen jde. Viděl jsem na fotce chodidla jednoho ze šťastnějších pochodníků, co došli až do cíle a ten je měl tak rozmáčený, že mě z toho až mrazilo.


P.S. A fakt už nevím, jak přinutit ten blogspot aby mi to zobrazoval jedním fontem a jednou velikostí. Chyba bude v tom, že to tam kopíruju z Wordu a při pohledu na vygenerovaný HTML kód to radši rychle zavírám J.