I cesta do práce se dá natrénovat

Už je to pár týdnů co tak jednou dvakrát týdně jezdím do práce za použití nezničitelného horského stroje značky Author. Kromě toho, že si nádherně potrénuju, tak se vyvaruju i spousty psychických újem, které si vzájemně na sebe chystáme v ranním MHD. Takže hned dvě mouchy tak jednou cestou přijdou o svůj mrzký život (a to ještě nepočítám ty vdechnuté za jízdy).

No ale to hlavní, co tady chci dneska psát je, jak si člověk po několika jízdách cestu pěkně zoptimalizuje a natrénuje. První průkopnická cesta s několikerým zakufrováním trvala dvě a půl hodiny. Teď to dávám s přehledem ráno za 1:45 a 1:35 odpoledne. Holt ráno je to do kopce a taky člověk není tak rozpumpovanej. Je to paráda, když člověk ví dopředu, kde je jaká díra v silnici, kde to může pustit, kde zařadit jakej převod a kde dávat majzla.

První optimalizace přišla při šněrování sídlištěm před Opatovem. Dřív jsem jezdil po tamní značené cyklostezce, ale to je psycho a tak to beru rovnou po hlavních silnicích a kruháčích. Bezpečnost je po zkušenostech stejná a aspoň nemusím furt řadit, brzdit a akcelerovat. A to šetří hodně času a sil. Dřív jsem taky světelné křižovatky projížděl po přechodu pro chodce. Ale to jen do té doby, než jsem dojel jednoho cyklistu, kterej mi vždycky frnknul na křižovatce. Od té doby to beru rovnou na úroveň prvních aut v křižovatce, a jak skočí zelená, tak se jede. Chce to trochu natrénovat, ale uspořený čas za to stojí. Je to dokonce snad paradoxně bezpečnější, protože se pak nebezpečně nenapojuju zpátky z přechodu na silnici.

Ale na jeden důležitej poznatek jsem přišel celkem rychle. Nejnebezpečnější nejsou auta na silnici, ani bruslaři se sluchátkama na cyklostezce, ani volně pobíhající psi, ale auta, co vycouvávaj z parkoviště na silnici. Ty vás jako cyklistu prostě neviděj/ignorujou a kdo si nedá majzla, tak hnedka trénuje let střemhlav s ladným parakotoulem zamotaný do vlastního kola. Musím zaklepat, že zatím dobrý, ale už na některých vytipovaných úsecích radši jezdím prostředkem silnice.

Tak kolu zdar a co nejmíň defektů. Já už pro jistotu vozím dvě náhradní duše.