Sezona začala, konečně

No tak konečně jsme se na kalendáři protrhali až k březnu a to je neklamné znamení toho, že běžecká sezona dospěla letos ke svému začátku. Všichni jsme se v zimě klouzali na ledu, řádili na běžkách, drtili rotopedy a škádlili posilovací aparáty, abychom mohli na začátku března s neutuchající vervou pokořit první várku závodů. Já jsem se teda těšil pořádně. A jak to tedy zatím vypadá?

První klání bylo tradičně ve Kbelích. Desítka, kde nikdo do poslední chvíle neví, jak to dopadne s počasím a dá se říct co rok to jiné podmínky. Jako každý rok tam jezdím spíš na společenskou otevírací akci než atakovat nějaké závratné časy. Letos k tomu ještě jako takovej příjemnej bonus vyšlo závratný počasí, takže proběhnutí to bylo jedna báseň. Jde, řekněme, o tradiční etalon, abych zjistil, jak pomalu jsem schopen běžet a jak se to pak bude zlepšovat. Letos nebyla výjimka a čas 48:04 nijak nevybočoval z dlouholetého průměru. Jsem prostě takhle po zimě vždycky zabržděnej a chvíli to trvá, než se ta energie uvolní. Musím ale uznat, že jsem se příjemně nažhavil na další trénink a závody.

Obligátním pokračováním byly Pečky. Tam mi to dlouhodobě nejde a nikdy si nemůžu bejt jistej, jak to tam dopadne. Počasíčko nás zase podrželo a jarní počasí slibovalo ucházející časy. Sice se to neobešlo bez typického pečeckého větru, ale letos foukal opačně a tak druhá půlka měla být po větru. Rozhodl jsem se trochu zaexperimentovat s chemií a před startem jsem do sebe vrazil ampuli Carniformu, co jsem dostal jako dárek ke své sezonní objednávce v Nutrendu. No on to, jak se ukázalo, byl spíš takovej danajskej dar, protože jak jsem to vstřebal, tak se mi zvýšila teplota organismu a to byl pro mě konec. I když jsem běžel jen v tričku a trenkách, tak mi bylo tak nechutný vedro, že jsem to nebyl schopnej udejchat skoro ani pět minut na kilák a to bylo teda maso. No furt lepší si to otestovat teď, když o nic nejde, než se pak ztrapňovat třeba na PIMu nebo dlouhých triatlonech. No prostě čas 48:56 byl mizernej, ale už to bylo v minulosti v Pečkách z mé strany i horší a podařilo se mi to tam dát i přes padesát. Takže jak jsem říkal, nikdy nevím, jak to tam zrovna dopadne, což se letos zase potvrdilo.

Hmm, tak dneska nic moc. Uvidíme příště.

P.S. Na obou závodech padly účastnické rekordy. Jestli to takhle půjde dál, tak se za chvíli na ty starty už nevejdeme. Ale tenhle rostoucí trend je potěšující. Obzvlášť když to pak organizátoři bravurně zvládnou zorganizovat. Vzdávám jim hold.

Do třetice všeho závodního měla být desítka v Českém Brodě. Moje oblíbená trať kde už to co se časů týče, začíná být obvykle dost zajímavé. No jak to napsat. Mluvčí sportovního klubu by to asi uvedl takto: „Sportovec nedodržel životosprávu a nenastoupil na start“. No holt valná hromada spojená se sudem a slivovičkou večer před závodem je těžká konkurence a člověk se tak rád oddává pokušení. No prostě to tentokrát nevyšlo. Ne že bych nebyl schopen uběhnout desítku, ale kdo by se trápil s pálící žáhou a bolavou hlavou.

Tak teď na mě čekají necelé dva týdny pořádný zátěže abych byl na půl PIM pořádně rozjetej a stihnul i před půlmaratónem pořádně relaxovat. Sám jsem zvědavej, jak to tam letos bude vypadat. Už je vyprodáno, tak to bude asi zase pořádnej mlejnek. Ale už se docela těším.

Výsledky tady.