Offtopic: Na fesťáček jede vláček a na vodě zas lodička

Nástupem pěkného počasí po Mělicích začalo to pravé léto a s ním i tradiční letní aktivity. Závodů moc není a tak je ideální možnost věnovat se taky trochu „duchovnímu“ občerstvení. I když speciálně po těch „duchovních“ seancích je člověk zničenej víc než z kdejakýho sportu. Ale abych napřed splnil sportovně reportážní část, tak musím konstatovat, že na závodech jsem byl jen dvakrát. Desítka v Poděbradech to bylo jedno velký utrpení, ostatně jako každý rok. Náladu mi spravil až Běh olympijského dne na Strahově, kde mi to pocitově běželo mnohem líp než v Poděbradech, ale i tak to jarních časů nedosahovalo. To mi ale moc nevadí, protože teď je potřeba mít hlavně vytrvalost a rychlost bude stačit dráždit zase až na podzim. Tak to je kolem sportování všechno a teď si povyprávíme o tom ostatním.

Léto obvykle k mému uspokojení musí obsahovat tři základní atributy a to je: popíjení piva na zahrádkách pod slunečníkem, letní rockové festivaly a nějaké společensko-sportovní aktivity jako třeba zdolávat vodní toky nebo ježdění na kole po horách.

Zahrádku má dneska každá druhá hospoda, takže co se toho týče je to moc dobře ošetřeno a padá tam jedno za druhým. A to se pak ráno po všech těch ležácích, kvasničákách nebo pšeničnejch špatně vstává do práce.

Letní festivalovou sezonu jsme začali ne mega akci Sonisphere, která nakonec po změně místa skončila na letišti v Milovicích a to už je skutečně za humny. Lineup byl excelentní a dominovala mu čtyřka legend Anthrax, Megadeth, Slayer a Metallica podporovaná dalšíma lahůdkami jako Therapy?, Rise against atd. Cíl byl jasnej. Dorazit včas, nepřepálit začátek a zakalit případně až po Metallice, abych si tentokrát skutečně druhej den pamatoval i něco z vystoupené hlavní hvězdy. Lidí byly mraky (40 tisíc hlav je teda už trochu dost) a tak Toi toiky začaly přetékat ještě za světla, ale to bylo tak to poslední co se dalo akci vytknout. Volně jsem se procházel mezi pódii, popíjel jsem pivko a bavil jsem se u starejch pecek. K večeru to začalo nabírat trochu na obrátkách a i na pár panáků došlo, ale furt pěkně na pohodičku. Zajímavý bylo, že na Therapy? Byl skutečně minimální kotlík a lidí poskrovnu. Když si vzpomenu, že před několika lety byla tahle banda na Rock for People jako jedna z hlavních hvězd, tak to byl docela návštěvnickej úpadek. Ale je to holt daň za to, že si moc nevychovávají nové fanoušky a není o nich skoro nikde slyšet. Ale hraje jim to furt pěkně.

Naše tradiční festivalové seskupení pracovně nazývané - Dlouhý, široký a chytrý :-)

No a pak nastoupila Metallica. To snad nemá ani cenu komentovat. Prostě nářez to byl boží, show prvotřídní a projekční obrplocha na celý zadní straně pódia, tak to bylo něco, co jsem ještě neviděl. Teda na youtube už jsem to viděl, ale v reálu to působilo ohromně. Byl jsem z toho teda dost unešenej a škoda jen že na poslední tři písničky se něco stalo se zvukem, takže koncertní gradace tak byla trochu zabržděná, ale i tak to byl prostě jeden z nej koncertů, co jsem na festivalech viděl (že by to bylo tou relativní střízlivostí). Jako taková malá kuriozitka mohl působit párek zřejmě němců, co si to v kotli rozdávali přímo o řadu přede mnou, až jsem se jednu chvíli bál, že okolí dojde k úhoně. No holt tak už to na festivalech chodí, rockeři nejsou žádný vořezávátka a heslo sex, drogy a rock’n’roll se musí dodržovat vždy a všude.

A už to hraje vo sto péro

Takže tentokrát to dopadlo dobře a další festivalové akce už jsou v plánu, to bude ale asi z naší strany už trochu akčnější, takže druhej den bude krušnej.

Další hodně povedenou taškařicí bylo sjíždění Vltavy. Po pár letech zase jedna z největších vodáckých klasik. Z Vyššího Brodu do Boršova. Naše plavební skupina letos vychytala až neuvěřitelně dobrý podmínky. Celej tejden sluníčko, vody dostatek a minimum lidí. Prostě takový reklamní počasíčko na vodáckej sport jako ze žurnálu. To, že to bude letos trošku náročnější, se ukázalo hned cestou na seřadiště, kdy jsme se stylově a hlavně pěkně upravili kapitánem Morganem. Voda ale byla studená a etapy krátké, takže i menší kocovina se dala přežít bez zbytečného trápení. Takže naše flotila čtyř kánoí a kajaku zdolávala nástrahy Vltavy a stánků na březích celkem s přehledem. Samozřejmě jsme se nevyhnuli iniciačnímu udělání se, aby si i nováček na háčku v naší posádce užil svoje.

Musím ale konstatovat, že ta Vltava je neskutečnej vodáckej průmysl a business. Všude samý umělohmotný kanoe, pálavy a rafty a klasickou kanoi aby člověk pohledal. S tím vším průmyslem přišli i peníze, takže kempy jsou prvotřídně udržovaný, technické zázemí je nové a funkční a všechno je to prostě až moc jednoduchý a až moc to jde všechno vodákům na ruku.

Kromě vodních nástrach je třeba zdolávat i žízeň

Dali jsme si jeden celej den na to, abychom si pěkně prozkoumali Krumlov a jeho turistické atrakce a nástrahy. Copak o to, městečko je to krásný a má co turistům nabídnout, ale už po půl dni jsem byl ze všech těch japonskejch turistů říčnej a začínalo mi to lízt pěkně na nervy. Z každýho domu je buď restaurace nebo penzion, a všude je vidět na první pohled, že pod rouškou atraktivní architektury je cíl číslo jedna oholit turisty o maximální možné částky v minimální možné době vyhrazené jejich krátké návštěvě. Naštěstí pod tíhou brutální konkurence se ještě ceny drží v rozumných mezích a dá se najít i klidná hospůdka k posezení. Ale jak to tam vypadá v plný sezoně se radši ani neodvažuju domyslet.

To křoví v zámecké zahradě je hrozně přerostlé. Meli by to prosekat.

No ale co je na Krumlově nejlepší jsou ty čtyři jezy, který jsou teda už všechny sjízdný, takže si člověk užije srandy kopec. Celý se to pak završí jezem před Zlatou Korunou a je na dlouho o čem vyprávět. Naše lehce přetížená lodička nebyla moc vhodná na elegantní zdolávání Krumlovskejch nástrah a mělo to pokaždý stejnej scénář, kterej se pokusím demonstrovat na následující foto sekvenci.

Nájezd do šlajsny byl ještě v poho.

Ouje, kde je háček, lenoch jeden. Že on už se cvičně koupe.

Loď je plná vody. Už zase :-). Velím k evakuaci. A háček dostane pádlem, protože místo pádla zase drží borty :-).

No ale občas jsme to i projeli a vybalancovali, takže skóre bylo nakonec vyrovnaný.

Ve Zlaté Koruně vás musím upozornit na dvě věci. Zajděte si do kláštera na prohlídku. Mají tam zajímavý věci a průvodce je asi tak o tisíc procent lepší než ten leteckej den v Krumlově. A není třeba se večer zdržovat u kempových prefabrikovaných stánků, protože hned za mostem je vychytaná hospoda ve mlejně. Pokud budete mít štěstí a narazíte taky na tak příjemnou obsluhu jako jsme měli my, tak to se vám nebude chtít z hospody do stanu.
 

Celá plavební společnost dobývá Dívčí kámen.

No a pak už je jen Boršov a u posledního protrženého jezu je po levé straně zajímavý stánek. Maj tam pijáno, malůvky, domácí utopence a celý je to tam takový lehce netradiční a vyčuhuje to výrazně z nastolenýho standardu.
 

Multikulti hrací stánek před Boršovem.

Tak ale teď už skutečně končím, protože už tak je to hrozně dlouhý a kdekoho to odradí. Teď se bude zase trochu sportovat, aby nebyl v Regensburgu kolaps a nemusela zasahovat záchranka.