Železný Chlíst 2009

Už na začátku tohohle spotu vás musím varovat, že bude obsahovat jen samé pozitivní vibrace a kladné hodnocení závodu, organizátorů i předvedených výkonů. Takže jestli máte dneska chuť na tvrdou kritiku, tak holt budete muset navštívit jiné virtuální zákoutí, třeba D-Fens by pro tento případ mohl být dobrou destinací. Ten, kdo mě zná trochu líp, jistě ví, že jsem skeptik do morku kostí a na nikom nenechám nit suchou, takže tolik chvály, co bude následovat, si zaslouží skutečně jen vyjímečně povedená akce :-).

Na Chlísta jsem se letos vypravil poprvé, ale už delší dobu o něm kolují zvěsti jako o velké pohodovce, takže jsem byl zvědavej, jak letos vyjde jeho devátý ročník. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, tak počasí opět nezklamalo a v sobotu v Chlístovicích a okolí panovalo ideální závodnické počasí a dešti nebo krupobití jsme se vyhnuli obloukem. Už mi to přijde trošku podezřelé, že i když je celej tejden hnusně, tak jak vyrazím někam na závody, tak je tam většinou pěkně, tedy aspoň do té míry, že neprší a nešlehají blesky. Musím to zaklepat ;-).

Organizátoři letos udělali oproti loňsku hodně změn. Tak třeba plavání bylo přesunuto do většího rybníku u Černín a kolo se jelo po nové trati z Černín do Kutné Hory a zpátky do Chlístovic. Nevím, jak to bylo loni, ale mě to plavání i trať kola přišly zvolené ideálně a vyváženě. Sice se organizátoři asi nechali trochu unést rozlohou většího rybníka, takže plavání čítalo něco kolem kilometru, ale nakonec to bylo v pohodě. No mě bylo v neoprenu hej, ale jiní závodníci si v osmnáctistupňové vodě určitě užili svoje. Ale od toho je to triatlon, ne, aby lidi taky občas překonali sami sebe. Trať kola byla na pěkné houpavé silnici, která hlavně v druhé půlce ukázala, jak kdo na tom na kole je. No a běh v náročném, ale nádherném terénu kolem zříceniny Sionu, byla ta pravá tečka na závěr závodu a na nastartování velké žízně. Honza a Tomáš spolu s ostatními jako organizátoři měli všechno dobře promyšlené a pevně v rukou ať už se to týkalo závodu nebo dění před a po závodě. Je vidět, že praxe z minulých let jim jde k duhu. Všechny tratě byly výborně zajištěné a značené. Zabloudit se fakt nikde nedalo a i když se na kole jelo za plného provozu, tak kritická místa hlídali organizátoři. Při vyhlašování se ukázalo, že na jednoho organizátora připadají tři závodníci, tož takový komfort si nechám líbit :-).

Pěkný přírodní depo. Kdo dřív přijde, ten si může opřít kolo o strom a občas může najít i houbu.

Ale teď krátce k závodu. Na start se postavilo pěkných 89 závodníků a závodnic včetně deseti štafet. Dva plavecké okruhy jsem zvládnul celkem solidně a z vody jsem lezl kolem dvacátého místa. Mohlo to být i lepší, protože v druhém okruhu jsem byl nějakej roztěkanej a víc klidu a rozvahy při plavání by určitě neškodilo. Každopádně v neoprenu jsem si to hodně užíval.

Záchranářská loďka je připravena, bóje jsou na svých místech, pomalu stačí jen vystřelit start.

Na kole do Kutné Hory to svištělo a pořádně jsem do toho dupal, abych co nejdřív někoho sjel. Jelo se lehce z kopce a permanentně přes 40 km/h. Když jsem konečně docvaknul dvojici přede mnou a chtěl jsem si trochu dáchnout, tak kde se vzali tu se vzali, prohnalo se kolem mě neohlášenejch cca pět draků. Chytil jsem se jich do háku a do KH na kruháč, kde byla otočka, jsme dojeli společně. Za kruhákem následoval takovej pěknej dvoj kopec, kde se hned ukázalo, jak kdo na tom je. S balíkem byl konec a víc než půlku jsem ho nechal za sebou. Jak jsme se blížili k Chlístovicím, tak jsem začal sjíždět další cyklisty, ale to už jsem trochu šetřil síly na běh. Přeci jen ta druhá půlka plná stoupání byla trochu vyčerpávající. I tak průměr na kole 33 km/h nebyl marnej.

V depu byly přichystané i náhradní stroje pro případ náhlého defektu.

Depo po kole bylo rychlý. Ani jsem se nenadál a už jsem si to štrádoval po louce k lesu. Sluníčko svítilo, les voněl a já se potil pekelně. Dva zvlněné lesní okruhy, kdy byl v každém jako bonus výběh krpálu trefně zvaného smrťák, daly taky pěkně pokouřit. Každé kolo obsahovalo dokonce dva přeběhy potoka, no romantika hadr :-). Hlídal jsem si hlavně záda, aby neměl někdo choutky mě předběhnout. Přede mnou jsem měl na dohled dva běžce. Jeden vytuhnul, ale ten druhej byl docela houževnatej, a i když jsem ho ke konci rychle stahoval, tak se až do cíle nedal. Naopak jsem ke konci za sebou zničehonic slyšel funění a dusot. Co to, kde se tu najednou vzali? Abych uhájil pozice, tak jsem musel do cíle ještě pěkně zasprintovat, ale povedlo se. Pak z toho jednoho v cíli vypadlo, že je za štafety a že hájil pozici před další štafetou. Byl jsem teda rád, že i štafety se mi podařilo odrazit. Čas v cíli 1:51:54 a 19 místo mezi muži mě naplnil spokojeností. Tentokrát mě vydrtily dvě holky. Na tu první jsem neměl nárok, ale tu druhou bych mohl i předstihnout, jenže to by nesměla plavat o pět a půl minuty rychlejš než já ;-). Nakonec mě pokořily jen dvě štafety z deseti a to hned vrhá jinačí světlo na můj sobotní výkon :-).

Pivo, prase, muzika, pohoda.

No a to co se dělo po závodě, to si zaslouží samostatný odstavec. Pečená prasátka už byla připravená a rozporcovaná. Pivo jako křen. Tak jsme se do toho s vervou pustili. Mezitím proběhlo předávání odměn nejlepším. Debatovalo se o všem možném a než jsem se nadál, tak jsem měl v sobě tři půllitry z kompletního pivního sortimentu, co zdejší hospoda nabízela. Škoda jen, že jsme museli balit na cestu domů a přemístit se na rodinnou oslavu. Na večer se totiž ještě chystala živá hudební produkce a nevázaná zábava. Příští rok to musím nějak líp naplánovat, abych mohl zůstat i na večerní posezení a zmrskat se trochu na čerstvym vzduchu.

Takže závěrem můžu jen zopakovat, že závod to byl skvělej, organizačně to nemělo chybu a příští rok si tuhle pohodovou hobby akci určitě moc rád zopakuju.

Fotky tady.
Výsledky tady.