čtvrtek 2. dubna 2009

Sousedský jarní potlachání

„Tak co sousede, jak to jde takhle z jara? Mě už tady pomalu slimáci vožíraj salát a ty furt někde lítáš a nebo sedíš v putice.“

„Já koukal, že zryto a uvláčeno jsi měl přesně v termínu od Přemka Podlahy. Ale znáš mě, ze zeleniny mám nejradši bůček a z ovoce zas kotletu. Takže za ušetřený peníz jsem si koupil švihadlo a místo zahrádky spíš týrám tělo.“

„Pic kozu do vazu. A to jsi se týral i v zimě?“

„Já jsem si před novou sezónou usmyslel, že letos zlomím některý osobáky, který jsem zaběhnul už před pár lety. Tak třeba jsem měl v plánu pokořit osobák na trojku pětku a desítku.“

„Desítek já jsem v sobotu večer pokořil hned několik a ani jsem se u toho moc nezadejchal. Chce to holt mít ten správnej přístup.“

„Přesně tak, jde jen o to, jak se na to člověk kouká. Takže v lednu a v první půlce února jsem makal jak barevnej a forma šla skutečně pěkně nahoru. Až jsem se podivoval, jak to šlo pěkně. Holt jak se zařaděj do tréninku ty intervaly, tak to je hned znát.“

„Interval neinterval, hlavně aby ses neuhnal.“

„Tak to se bohužel stalo. V druhý půlce na mě navzdory zvýšený konzumaci vitamínu C padlo nepříjemný nachlazení, který plynule přešlo do kašle, takže řeknu ti, nic moc. Za čtrnáct dnů celkem tři tréninky, který samozřejmě nebyly úžasný. Dokonce jsem musel vynechat slavný zahájení sezóny ve Kbelích, ale to se holt nedalo nic dělat.“

„Aha, tak to ses to asi rozhodnul rozchlastat. Si tak matně vzpomínám, že ze začátku března jsem tě viděl nějak často vysedávat po putykách a zelená tekla proudem.“

„No jasně, to se nám přeci narodila Anežka, takže se oslavovalo až do úplnýho vyčerpání. Ale že si to nepamatuješ, to se ani nedivím. Po těch deseti pivech, patnácti velkejch zelenejch a bonusový slivovici ti visela tlama jak vorvaňovi a dělal jsi nemravný návrhy starý Blažkový, ty kaňoure jeden. No ale k věci. Podtrženo sečteno další týden bez tréninku. Ale aspoň byla parádní zábava a Anežka se má k světu.“

„Hmm, tak to na nějaký osobáky už asi moc nevypadá co? Neměl by sis radši koupit motyčku a hrábě?“

„Musím říct, že po těch třech tejdnech jsem nebyl schopnej dát desítku ani pod padesát, což bylo dost tristní. Ale začal jsem zase makat a s každym tréninkem jsem se cejtil bežecky líp. A protože závod je nejlepší trénink, tak jsem jel do Peček na desítku, kde bylo letos mistrovství republiky veteránů. Tam by ses ujal i ty, ale asi bys skončil poslední, tak radši ne. Tam teda bylo lidí, to jsem tam ještě nezažil. Každopádně jsem od sebe nic nečekal a taky jsem tam nic nepředved. Čas 50:44 to byla spíš taková ostuda, ale trénink to byl dobrej.“

„No to teda byla bída. To už bych házel boty na kurník. Doufám, že pak už to bylo lepší.“

„Čoveče, řekl bych, že jo. Za týden jsem vyrazil do Českýho Brodu. Moje oblíbená trať nezklamala a v příjemnym počasí jsem dal 47:02. Takže forma je na vzestupu. A trénink pokračuje dál.“

„Ty vole, nepřeháníš to trochu. Ještě mi řekni, že jsi snad běžel ten závod v Praze. No ten, jak tam byly ty černoši vepředu a ty ostatní je marně honili a dohnali je až u jablek a banánů v cíli. Koukali jsme na to s Růžou v sobotu u oběda v televizi a musim říct, že na fotbale se proti nim všichni jen ploužej. Asi bych je nepředjel ani na tý svý ukrajině.“

„Jo tak tam jsem byl náhodou taky. To byl představ si půl maraton. 21 kiláků čistá ruka. Měl jsem teda trochu obavy, jak to bude ke konci tratě, protože za celý jaro jsem běžel nejdelší trénink tak 17 kilometrů, ale to je fuk. Půlmaratonů jsem už pár dal, tak se nebylo čeho bát. Ze začátku jsme kecal s lidma z práce, co běželi kolem mě, až pak jsem si všimnul, že běžíme nějak pomalu, tak jsem trochu přitopil pod kotel, ale to mi pak na sedmnáctým už pekelně docházely síly, takže jsem to jen tak lehce doklepal do cíle za 1:51:02. Jo a taky bylo kurevský vedro, takže jsem fanouškům u Mánesa předvedl lehčí striptýz. Nic moc no, ale zase takovej kvalitní trénink, no neber to.“

„A hele a co ty tvoje trojky a pětky? Všim sis na Maruně Vomáčkový, jaký ta má trojky? Prej jí je Tonda zaplatil až někde v Praze.“

„No jak je na tom Maruna to nevím, ale nám za chvíli začíná přebor na dráze a tam bude trojek a pětek taky dost. A nemusim pro ně až do Prahy a stačí si zajet jen do Starý Boleslavi. Taky se konečně změnil čas a tak začínaj závody od SABZOa, což je taky občas pěkná taškařice.“

„Takže tak ty na to jdeš. A jestli se ještě můžu voptat. Co plánuješ na květen. Mysleli jsme s klukama, že bysme koupili sud a u Karla na zahradě vopekli sele. Nepřidáš se?“

„Ale jasně, proč ne. Jen to musí bejt až po desátým květnu. Ačkoliv jsem to původně neměl letos v plánu, tak jsem se nechal tak trochu překecat a poběžím v Praze maraton. A to chce pořádnou přípravu, takže žádný sudy a vepříci. Jo a v televizi to půjde taky. Tak se zase můžeš koukat u oběda, jak budem honit černochy.“

„Tak jo, vidíš, jak jsme si pěkně pokecali. Tak já jdu nasázet pár kedluben a až s tím budu fertig, tak hupsnu na růžek na jedno. Stav se taky někdy, každej čtvrtek je obsluha nahoře bez. Ta ženská je má teda tak vytahaný, že ti je občas namočí do pěny, ale zase je to lepší než když ti spadnou do půllitru umělý zuby výčepáka.“

„Jo, jo. Měj se a pozdravuj doma Růžu a potomstvo. Já se pádim vyčubit do bazénu. A ještě ti sem přihodim pár obrázků aby bylo na co koukat.“

V Pěčkách na obrátce to už trochu drhlo

V praze na půl PIMu, tentokrát ve firemních barvách.

1 komentář:

Bartondo řekl(a)...

A další kolega běžec-novorodič :)) Gratuluju...i k parádnímu článku, pobavil :) Bartondo