Doksyman sprint triatlon 2008

Letošní premiérovou tri sezónu jsem měl v plánu ukončit half ironmanem na Mácháči při Doksymanovi 2008. Bohužel se mi do cesty postavila rodinná oslava trochu většího kalibru, po které bych teda HIM určitě nedal, takže jsem malinko změnil plán a přihlásil jsem se na kratší sobotní variantu. Protože rád cokoliv slavím, tak jsem takhle zabil dvě příjemné mouchy jednou ranou. Však ono na ty dlouhé distance dojde příští rok v zásadně bohatším obsazení.

Takže tentokrát se tedy bude psát o sobotním sprint triatlonu.

Když jsme v sobotu dopoledne vyráželi směr Mácháč tak počasí teda nic moc. Foukal pěkně nepříjemnej vítr a teplo taky vypadá jinak. Ale vždyť mě vlastně takový počasí vyhovuje, tak co si tady stěžuju :-). Každopádně jsem byl zvědavej, na potácející se návštěvníky taneční seance, která se na Mácháči konala v pátek a protáhla se až do sobotního rána. Ale nic z toho nebylo, protože taneční křepčení se konalo na druhé straně jezera než naše křepčení sportovní. Takže co se tohohle týče byl na všech frontách klid. Po příjezdu byla klasika. Prozkoumal jsem prostředí (na Mácháči tradičně pěkné), konečně jsem se osobně pozdravil s Běhajícím podpantoflovým manželem (který si to pak užil se vším všudy), projel jsem se na kole abych trochu rozhejbal tuhý tělo a pak už se jen čekalo až se přiblíží start triatlonu. Mezitím proběhla dvě klání v plaveckých závodech na 700 a 3000m, takže o zábavu při čekání bylo postaráno. Na hladině se díky silnému větru dělaly celkem extrovní vlny, takže plavání bude asi výživný. Ukládání do depa bylo v klidu, takže chvíli před startem jsem se ještě proklusnul a šlo se do akce.

Na Mácháči je pěkně

Při rozpravě mě teda Valda trochu zaskočil menší změnou, kdy se z depa muselo běžet s kolem cca 250m kvůli rozbité silnici aby si prý ti, co mají drahá kola neničili materiál. No když tu silnici srovnám s tím, kde se začínalo v Ostré, tak tahle byla rozhodně lepší a myslím, že při troše pozornosti by to ta kola přežila, ale bylo rozhodnuto takhle, takže šmidra. Naplánoval jsem to teda tak, že z depa poběžím bos a do treter se obuju až na místě, kde se mohlo nasednout. Zpátky po kole už to nějak docvakám v tretrách, což bude určitě docela baletní vložka.

Start plavání byl na příjemně široké pláži, takže po startu nebyla ani taková šavlovačka jako jindy a jinde. Začal jsem kraulem a poté co dýchám na každej druhej záběr se nezadýchávám a peru to vstříct první bojce. Plave se proti vlnám, který jsou fakt velký a občas mám problém zjistit kde je bojka. Ale plavu s davem, tak to zas takovej problém není. Za první bojkou jdou vlny pěkně ze strany. Když jsem se už popátý napil a pěkně zakuckal, tak tenhle úsek dávám prsama, protože nepomohlo ani nadechování se po vlnách. Po druhé bojce už se plave ke břehu s vlnama v zádech a to bylo moc příjemný. Občas mě nějaká vlna sympaticky popohnala výrazně ke břehu. Střídal jsem kraula s prsama, teda spíš ty prsa, protože při kraulu jsem nepříjemně zatáčel a ztrácel jsem směr.

No my ten Mácháč snad přeběhnem

Z vody jsem vylejzal na standardních pozicích a šup do depa pro kolo. Beru jen helmu, brejle, rukavice a dobroty do kapsy. Tretry, ponožky a kolo pěkně do rukou a už se běží. Na asfaltu, kde se už mohlo naskočit jsem si na pekelně zasraný nohy s menšíma obtížema nadal ponožky a tretry a hurá na stíhací jízdu.

Teda to kolo, to byla labůž. Jelo se na uzavřený trati, na nádherně hladkym asfaltu a většina trati byla krytá lesem, takže ani moc nevadil vítr. Předjížděl jsem jednoho závodníka za druhým a posouval jsem se dopředu. Ani si neuvědomuju, že by mě nekdo předjel. Dopřával jsem si jonťák s gelem abych se napakoval před během a kolo jelo skutečně dobře. Jen mě trošku vytáčelo, že mi řetěz lehce chrastil o prední přesmykač a trochu to šustilo. Sice jsem to měl v servisu, ale budu to muset doma ještě poladit. Taky jsem si všimnul, že skoro nikdo nejezdí v cyklo rukavicích, tak na to taky příště na sprintu prdim a aspoň ušetřim pár sekund v depech.

Na konci kola opět těch 250 metrů cupitání v tretrách do depa, pak rychle helmu a tretry dolu a nasadit čepici a maratonky. No běžet v těch silničních tretrách je fakt vyšší dívčí a ještě dva dny poté mě bolely paty. Protože na trati nebyla občerstvovačka, ale byla jen na výběhu z depa, tak jsem se ještě pořádně napil, abych pak náhodou nestrádal.

Na běhu to bylo dobrý a než jsem rozběhnul nohy po kole, tak to trvalo snad ani ne kilometr. Pak jsem začal nabírat na rychlosti a brzo jsem začal předbíhat ty co už tuhly. Hned po depu mě předběhl první a poslední člověk, pak už jsem předbíhal jen já někoho. A to je vždycky dost motivující pro další zrychlování. Po menší asfaltové vsuvce se vběhlo do lesa a běželo se po písčitejch cestách, který byly místy pěkně rozbředlý a silně mi to připomínalo brodění se v písku na triatlonu v Lysé nad Labem. No ale trať byla pro všechny stejná a stejně spravedlivá. Ani jsem se nenadál a byla tady otočka a pak už to šlo rychle do cíle.

V cíli jsem se tentokrát cítil výborně a ani jsem nebyl zdrchanej. Po menším občerstvení ale už nezbyl čas na nic jiného, než si sbalit fidlátka a vyrazit k domovu, protože sud piva už čekal a kejty se točili na rožni. Takže jsem ani nezůstal na vyhlašování a tradiční poklábosení po závodě, ale výsledky byly rychle k mání na internetu, takže parádní servis. To musím vůbec organizátory z eTriatlonu pochválit, protože organizace neměla chybu a všechno klapalo stejně jako na Orlíku. Mají u mě velký červený puntík. Je mi trošku líto, že to byl pro mě poslední triatlon letošní sezony, ale zase začínají podzimní běžecké závody, kde bude zábavy taky dost. Takže se uvidíme na podzim někde na běhu.

Výsledky tady.