Bacha na ty brzdy

Tak jsem si tuhle připadal jak největší cyklistickej trotl. No posuďte sami. Vyrazil jsem takhle zvečera na silničce na trénink před blížícím se triatlonem a říkal jsem si, že do toho budu bušit a posvištím to průměrem silně přes 30 km/h. Hned od začátku do toho šlapu jak zběsilej, ale tachák ne a ne na rovině ukázat víc jak třicítku. Řikám si, že mám asi utahaný nohy a holt to nejede. No jenže ono to nejelo ani z kopce, tam kde to jede padesátkou jsem se dostal sotva ke čtyřicítce a to jsem tomu musel ještě vydatně pomáhat. To už jsem si říkal, že je to nějaký divný a začal jsem čuchat technický problémy. Jenže za jízdy nebylo nic slyšet, žadný cvakání ani šustění, tak jsem to rval dál. Po padesáti kilometrech jsem toho už měl plný brejle a stavil jsem se na pivo. Když jsem stavěl kolo ke zdi, tak jsem si nechtěně šáhnul na zadní ráfek. Byl teda pěkně rozhicovanej. No a pak to bylo jasný. Měl jsem čelist od zadní brzdy připláclou na ráfku, takže permanentně brzdila. No zanadával jsem si do debilů, ale jen potichoučku, aby chlapi co tam seděli na zahrádce nezpozorovali, co jsem to za trumpetu. Takže jsem to srovnal a hned to po rovině jelo skoro čtyřicet. To už bylo jiný kafe.

Asi za čtrnáct dnů jsem jel na závody a protože si teď pokaždý ty brzdy kontroluju, tak jsem ji mršku odhalil, jak byla zase připláclá na ráfku. To bych si na cyklistický části pěkně užil.

No a aby s těma brzdama nebylo všem dnům konec, tak se mi poslední dobou zdálo, jako že mi to občas za jízdy drhne a občas ne. Ale když jsem to kontroloval, tak to bylo pokaždý v pohodě. No a pak jsem přišel na to (teda přili na to v servisu, kde jsem to měl na seřízení), že mám povolený, nebo posunutý nebo čert ví co, ložiska v zadním kole a jak jsem si na to sednul, tak to zadní kolo se pohnulo a vesele se třelo o brzdu. Svině :-).

Takže teď už kontroluju nejen před každou vyjížďkou brzdy, ale i to, jestli není v kolech nějaká podezřelá vůle. No holt chybama se člověk učí.