Doksyrace 2015

Aneb jak si střihnout DNF a přesto odjíždět plně uspokojen.

Co si budeme povídat, letos je ta moje triatlonová sezona nějak na levačku. Na začátku jsem nezachytil malé triatlony před Czechmanem, na Czechmana jsem kvůli nemoci nakonec nejel a pak jsem se tak nějak crcal všude možně, takže ve výsledku jsem byl letos jen na Železném Chlístovi , ale ten teda stál jako vždy za to. Suma sumárum, jsem se na začátku prázdnin rozhodl zajet do Doks na Doksyrace. Chtěl jsem se tam vydat už vloni a zjistit, jak se podařilo organizátorům rozjet tenhle závod na druhém břehu Mácháče než se dříve konal Doksyman, ale termínová kolize s ironmanem v Piešťanech to nedovolila. Takže až letos.

Problém je, že se poslední dobou cítím v té triatlonové změti nějakej vykořeněnej. Nechodím jako dřív na žádné skupinové plavání, na kempy taky nejezdím a společných tréninků se neúčastním. Takže takovej trochu „triasociál“. Bohužel nedochází k tolik potřebnému hecování a skupinové motivaci už před závodem, takže tréninková motivace je pak o tuhle důležitou složku chudší. Na závodě pak pozdravím dva tři lidi, co je poznávám z dřívějších závodů a konec. To je teda trochu málo. A i když je triatlon ryze individuální sport, tak nějaká ta skupinová sounáležitost je prostě třeba. Asi s tím budu muset přes zimu něco udělat nebo podlehnu trudomyslnosti a skončím u lukostřelby nebo bezcílného pobíhání krajinou J.

V depu spousta uložené energie, jen ji odpoutat.

Takže jak je tak už zvykem, je třeba před závodem stanovit cíl. Pod vlivem neutuchajícího megavedra, skoro jistého plavání bez neoprenu a výše tréninkových prázdninových dávek si dávám za cíl dorazit do cíle přinejhorším do 6 hodin od startu.

Ráno jsem dorazil do Doks víc jak 2 hodiny před startem, což je něco na mě neuvěřitelného. Organizátory vyhrazené odkladiště aut jsem nenalezl, zato se mi podařilo zaparkovat na placeném parkovišti hned u nádraží, což zkrátilo cestu na start asi tak o kilometr a půl. Chtěl jsem zaplatit parkovné, ale automat hlásil „Mimo provoz“ a tak smůla pro Doksy. Teda jen poloviční, protože po chvíli dorazila paní od měšťáků a automat nějak resuscitovala. Nicméně na přesné částce nebazírovala a tak bylo parkování naprosto luxusní. Už cestou do Doks jsem si všiml, že vítr nějak podezřele moc ohýbá větve statných borovic a dubů podél cesty. Sice to zajistilo, že ráno nebylo takové brutální teplo, ale na kole to bude zajímavé, protože jsem si vzal jen vysoké ráfky a jestli to zafouká ze strany, tak potěž votěž.

Cestou na start jsem do batohu pro jistotu hodil i neopren, protože naděje umírá poslední, že. A co se nestalo, stal se zázrak. Rozhodčí naměřil teplotu vody 24,2 stupně a podle nových pravidel byly neopreny povolené. To zaskočilo nejen organizátory, ale asi tak 90 procent závodníků, kteří začali odbíhat a shánět gumy. Start se tak o půl hodiny posunul na rovných 12:00. Důležité bylo, že se v těch vlnách, a že byly letos obzvlášť velké, nebudu moc topit.

Musím zde vyzdvihnout účast nevidomého triatleta, který má můj neskonalej obdiv. Plavat v těch vlnách a pak hlavně běžet v tom písku, musela bejt pro něj skutečná výzva. Ani si nedovedu představit, jak je to technicky možný, ale dává to a je to borec.

To plavání mě fakt bavilo ze všeho nejvíc. Tuhej boj s vlnama. Obeplavání ostrůvku. Plavání na bojky, které ve vlnách nebyly vidět. Fofr k pláži s větrem a vlnama v zádech. Moc pěkný to bylo. Čas 38 minut moc šlágrózně nevypadal, ale šlo to.

Romantika hadr.

Po pár delších výletech na kole jsem si na to kolo docela věřil. Ale buď je moje cyklo forma fakt tak špatná, nebo to kolo, na kterym teď jezdim, mi obzvlášť nesedí. Sám nevím, jak jsem se dřív v pohodě dostal pod tři hodiny na půlce a pod šest hodin na celém IM a na novém kole s karbonovejma kolama s vysokými ráfky to tam prostě nedám. Asi to bude v tréninku, ale vyměnit kolo bude jednoduší J. No na kole jsem se propadal. Naštěstí to foukalo buď přímo do tlamičky nebo naopak přímo do zadničky. Bočák se tedy nekonal a to bylo dobře, protože těch vysokejch ráfků včetně disků tam bylo požehnaně. Podél trati až nezvykle hodně lidí řešilo defekty. Chlácholil jsem se tím, že ať si všichni jedou, že si je pak na běhu doběhnu. Jenže jak stoupala okolní teplota, stoupalo i moje ohřívání a vezené bidony to nestíhaly pokrýt. Navíc jsem se pak už nemohl ani pořádně nadechnout. Posledních 10km už byla solidní křeč a do depa jsem dorazil v silném psychickém diskomfortu za 3:17 a to teda fakt šlágrózní nebylo. Ani to moc nezachrání fakt, že Garmin mi naměřil 94 místo avizovaných 90 km.

Ale fyzicky jsem na tom zas tak špatně nebyl a tak jsem vyrazil na běh. Tři okruhy po 7km v pověstných lesích kolem Mácháče. Teplíčko mi dávalo solidně pokouřit. Doplácal jsem to na občerstvovačku, nalil do sebe vodu, kolu, ionťák, minerály, kefír, ferneta a magneslife. Jo tak něco z toho asi ne, ale to bylo jedno, protože výsledek byl stejnej. Pak přišla sekce pracovně nazvaná „pískovna“. Tedy po kotníky v písku nebo lesem po šiškách (a taky v písku). Škoda jen, že jsem si vzal Mizuna s tou klasickou dírou na podrážce kam se chytá každá šiška. A tak jsem dorazil na konec prvního kola a i když ironman se nevzdává, tak tohle byla jen půlka, a rozhodl jsem se to zabalit. Prošitej jsem byl už dost, pod šest hodin by to nedalo a příští týden mě čeká Deset Lužických sedmistovek, tak jsem se nechtěl moc zničit a ohrozit tak další závody.

Došel jsem tedy s botama obtěžkanými třemi kily křemičitého kvalitního písku do cíle, časoměřičům nahlásil DNF a šel konzumovat. Pohověl jsem si na lavičce, umyl nohy v jezeře a paradoxně jsem byl hrozně spokojenej i přes to DNF. Takhle kvalitně odtrénovaných 5 hodin jsem už dlouho nedal.

Organizačně bez problémů. Za to si organizátoři zaslouží pochvalu. A co teprve, kdyby se už konečně kraj/stát rozhoupal a nechal opravit těch 500m rozflákanýho asfaltu, co už pár let deptá závodníky na kole. A příště prosím míň toho písku na běhu J.

Výsledky: http://vysledky.irontime.cz/result99/

Fotky jsem si vypůjčil zde: http://novis47.rajce.idnes.cz/DoksyRace_-_9.8.2015/

P.S. Cesta zpátky mi potvrdila, že ta silnice z Doks na Mladou Boleslav je kapitola sama pro sebe. Jel jsem 95 a všichni mě předjížděli. Předjíždělo se všude a plná čára byl jen zbytečnej grafickej doplněk pěkného černého asfaltu. Některý kreténi předváděli obzvlášť zajímavý motoristický kreace, že se ani nedivím, že má ta silnice pověst jakou má. Tady by měli policajti buzerovat motoristy a ne někde ve městě 200 metrů před značkou konce města.