neděle 21. června 2015

Krakonošova stovka 2015

Tak si teď ležím na gauči s opuchlejma kotníkama, a protože pořádně nemůžu chodit tak si říkám, že o Krakonošově stovce radši napíšu něco hned, nebo bych se k tomu taky už nemusel třeba dostat.

Pro milovníky novinářských zkratek: Bylo to opět skvělé, bylo to skvělé, bylo to skvělé.

No a pro ty, co si najdou deset minut na čtení, zde je ten zbytek.

Letošní trasa. Bohužel bez Sněžky.
Musím říct, že jsem si loni K100 hned napoprvé zamiloval. Je to takový pro kluka z Polabí ideální mix náročnosti (100km/3550+) a domácí atmosféry. Ta se naštěstí nevytratila ani letos, i když se na start postavilo něco kolem 470 dobrodružství chtivých lidí. Ono se toho v rámci K100 koná ve Vrchlabí víc, jako třeba K55, K25 a pak cyklo závody. Ale K100 hraje jednoznačně prim. Prostě je to ideální podnik se solidně zrušit, ale neodrovnat se na dva další týdny. Zázemí bylo letos zas o kousek lepší a přistavené toiky vyřešily případný přetlak lidí na řešení problémů s přetlakem.

Tak ale nejdřív něco k výbavě, protože za ty prachy se člověk aspoň pochlubí, ne? Takže první novinka ve výbavě je nový batoh Salomon Skin Pro 10+3 Set. Mám ho se slevou už od podzimu, ale poprvé jsem ho byl provětrat až minulý víkend. Má to tolik skrytejch fičur, že jsem si musel na internetu pustit pár videí, abych o žádnou nepřišel. Nebudu to protahovat, ale třeba ta odepínatelná hadička od zásobníku na vodu, nebo ten systém uchycení hůlek, nebo ty postranní a přední kapsy. A jak to drží na zádech jako přilepený. No prostě bez chyby.


Další novinkou jsou po loňské úspěšné ztrátě obou nehtů na palcích z malých bot zbrusu nové botky Innov-8 Race Ultra 290. Balzám na nohy při dlouhejch podnicích. Žádný puchejře, žádný slezlý nehty, žádný podkluzování. Zkrátka dobrá volba. Jinak co se zbytku vybavení týče tak vše stejné jako loni.


Jo a ještě jedna novinka, poté co mi odešly Garmin FR910XT jsem pořídil FR920 a nastavil tam pro otestování UltraTac mód, tak uvidíme, jak si s tím hodinky poraděj.

Ale zpátky k akci. Přesun do Vrchlabí a zpátky byl letos luxusní a to autem tam i zpátky. Potud tedy bez připomínek. Hladká registrace a šup do pizzerie naládovat se energií. Pizza byla dobrá, pivo taky, ale nekuřácká část byla vyuzená solidně, takže po odchodu jsme smrděli až až. No jo no. Ale břicho jsem si nacpal k prasknutí a asi to budu trávit až do Harrachova. Ještě jsem v šatně chvíli špekuloval, jestli si vzít nepromokavou bundu nebo jen lehkou šusťákovku. Že bude pršet, bylo jasný. Otázka byla jen kolik, jak dlouho a jaká kosa bude na hřebenech. Nakonec jsem risknul lehčí šusťákovku s tím, že to prostě nějak přežiju.

Všechno se už pomalu chystalo ke startu. Na náměstí už do mikrofonu povídal kde kdo a furt se čekalo na Krakonoše. Dokonce měl odvahu vystoupit i někdo z KRNAPu. Jo kdo to totiž nevíte, tak po 48 ročnících nevedla trasa kvůli zákazu od KRNAPu přes Sněžku, ale víc Polskem. Debat kolem toho bylo všude na Facebooku moc, i pán z KRNAPU do mikrofonu mlel jednu bajku za druhou, a fakt mi hlava nebere tyhle manýry ochránců naší nejvyšší hory. Krakonoš stále nikde. On už mi loni přišel takovej lehce jetej, tak letos se asi zaseknul v hospodě trochu dýl a museli jsme odstartovat bez něj. Jediný zklamaný byly asi děti, co tam na něj třeba čekaly. Ale že si tohle organizátoři nepohlídaj, to je trochu na pováženou.

Tak schválně, kde jsem?
No ale to už jsme pelášili z Vrchlabí na Velteřice. Plán na letošek byl jasnej. Až na Žalí v klídku a pak se rozeběhnout a obdobnou taktikou jako loni se pokusit vylepšit loňských 18 hodin 20 minut. No s narvanym žaludkem pizzou to moc nestoupalo, ale postupně jsem se dostával do otáček. Zapnout čelovku, vytáhnout hůlky a hupky dupky přes Mísečky na Dvoračky. Přes Ručičky asfaltovej seběh do Harrachova a tam kafe na probrání před nocí. A pak ne moc atraktivní noční výlez na Voseckou. U Svinských kamenů už mi začíná bejt zima, mlha jak prase a tak na sebe natáhnu šusku a jak se dalo čekat, za 5 minut začalo pršet. Chvíli pršelo, chvíli padal sníh a občas i nějaká ta kroupa. K tomu foukal vítr a já nemohl najít v batohu rukavice. Ale byl to krásnej boj s hřebenem a počasím. Plánoval jsem tady běžet, ale nějak mi to nešlo, tak jsem jen rychle postupoval ke Sněžným jámám, kde tak zhruba začalo svítat. Letos tedy bez východu slunce zato se zážitky z opačného povětrnostního spektra. A pak přišlo to, na co jsem se hodně těšil. Takovej ten kamenitej chodníček na kamenopádu směrem k Petrovce. Loni to klouzalo jak čert, ale letos, i když bylo namoklo, tak ty nový boty držely na těch kamenech jak přilepený. To jsem teda nečekal. Chtěl jsem poslat kamarádům, co zrovna vstávali v Otrokovicích na Moraviamana, SMS aby se moc neflákali, ale nebyl signál, tak nic. Oni se stejně podle časů neflákali. Dále byla gulášovka na Lužické boudě. Cejtil jsem se podezřele dobře a tak šup do Polska. Na Sněžku tedy letos ne a tak bylo třeba seběhnout z Polany do Karpacze a pak to vydrtit nahoru na Pomezky. No co o tom říct. Karpacz má skokanskej můstek, novou lanovku, nový chodníky ze zámkovky, ale jinak takový nemastný neslaný. Obzvlášť když na vás na parkovišti povykuje maňas převlečenej za indiána, abychom mu něco hodili do kasičky. Zvláštní to zvyky. Zato ten výstup na Soví sedlo, ten byl rozhodně adekvátní náhrada za Sněžku, co se převýšení týče. Ono by si to nezadalo ani s kdejakým výšplhem na Beskydské sedmičce. Na rozdejchání před poslední částí K100 optimální. Pak už klasika Malá Úpa, Velká Úpa, Pec s poslední občerstvovačkou, poslední větší stoupák na Hrnčířské boudy a pak už jen úprk do Vrchlabí. Stejně jako loni blížící se cíl vlil do krve adrenalin a skoro celou cestu z Hrnčířských boud byl v poklusu.

Tady byla dřív krásná luční cesta. Civilizace holt postupuje.

Před Vrchlabím se prochází přes nádherné louky. Ale co to? Tam kde byla loni krásná luční cesta je letos vyprsklá asfaltka a na konci jak jinak cedule s informací o investicích z peněz EU. Tak takhle tedy ne prokrista. Klasická další prasečinka postavená z dotací.

No ale to už je tady cíl a čas 18:22:36. No tak vylepšení to letos nebylo, ale když odečtu ten výstup na Soví sedlo a to čekání při návratu pro zapomenutou čelovku, tak by to letos na staré trati zaručeně padlo. Ale to není důležité, protože to byla zase skvělá akce a doufám, že to bude dobrej odpich pro letní přípravu na podzimní maratony. Jinak startovalo cca 475 lidí a na trati to vzdalo něco přes sedmdesát lidí.

A co ty hodinky? Měl jsem ty Garmin FR920 v módu UltraTac (prodloužená výdrž baterky) s nastaveným pípáním po každém kilometru a naměřily mi závratných 127km. Bodejť by ne, když někde pípaly každých 500 metrů. Prostě přesnost v tomhle módu co snímá GPS signál pouze každých 30 vteřin je zoufalá. Máte s tím taky podobné zkušenosti nebo je problém někde u mě?

Pro pořádek, po jedné fotce jsem si vypůjčil od Elišky Majorové z jejího Facebooku a od hory200 z Rajčete. Děkuji.

3 komentáře:

12HonzaDe řekl(a)...

Pekny.. Gratulace!
Moc se mi libil ten citat o obsession:).. Tak treba se uvidime v restauracnim zarizeni? Jdes do spolecne hospody 13.7?
MSF! At nam to beha! 12:)

Renda řekl(a)...

Aj škoda. 13.7. jsem mimo Prahu. Nějak se mi nedaří do těch termínů hospod trefovat. Budu to muset příště vylepšit.

Blogger řekl(a)...

Ever wanted to get free YouTube Subscribers?
Did you know you can get these ON AUTO-PILOT AND ABSOLUTELY FREE by getting an account on Like 4 Like?