středa 23. října 2013

MMM Košice 2013

S drobným časovým odstupem ode dne závodu bych pro vás pravidelné čtenáře, ale i pro kolegy z práce, jako jisté budoucí účastníky, rád shrnul to, co vás může v Košicích potkat a co si zaručeně odvezete domů.

Po pravdě řečeno do Košic jsem se původně vůbec nechystal. Plánoval jsem na podzim zlomit svůj osobák na maratonu ve Stromovce, ale tím jak byl maraton ve Stromovce zrušen, se do hry dostala hned dvě náhradní řešení. Tedy vlastně tři, ale o maratonu v Benešově jsem se dozvěděl pozdě. Takže bylo třeba zvolit mezi Košicemi a Drážďany. Drážďany mě dost lákaly, ale nakonec vyhrály Košice a to především kvůli tomu, že každoročně vyráží z naší Pražské pobočky skupina dobrodruhů vyzvat k pomyslnému souboji kolegy z pobočky právě v Košicích. Jen ta dlouhá cesta, ta mi teda nesvědčí. Ale popořádku.

Tréninkově se mi přelom prázdnin a podzimu povedl fakt dobře, a protože aktuální osobák na maratonu byl hluboko pod mými dlouhodobými možnostmi, tak jsem o jeho překonání nepochyboval. Otázka byla jen, o kolik to bude. Zároveň jsem ale nechtěl jet do Košic jen běhat a odpírat si, ale chtěl jsem si i pochutnat na všem dobrém co tam mají k jídlu a pití. Takže zas to věčné vytloukání klínu klínem, ale to už asi jiné nebude.
Vlak do Košic se pomalu rozjíždí ...
 
Z Prahy směr Košice jsme vyráželi lehátkovým vlakem v pátek v půl jedenácté večer. A jela nás pěkná kupa. 14 účastníků zájezdu – 3 obsazené kupé. Hned jak jsme se usalašili, tak jsme začali ochutnávat ze silných zásob. Jako velmi atraktivní se ukázal Ryzlink rýnský ze spřízněného mělnického Vinařství Vondrák. No nebudu to rozpitvávat, ale moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme se v půl osmé evakuovali z vlaku do solidně promrzlých Košic. Hned jak vylezeme před nádraží, tak se tam ladně proháněj Keňani a Etiopani. Jo tak jsme tady asi dobře. A zde se projevuje obrovská výhoda strategické polohy košické pobočky. Deset minut od nádraží a pět minut od startu. No co víc si přát. Cestou na pobočku jsme nakoupili snídani a po snídani jsme obsadili tamní zasedačky, vybalili karimatky a spacáky a každý se snažil dospat, co se dalo. Já jsem se ještě snažil setřepat lehkou kocovinu, ale v kombinaci s nevyspáním to šlo nelehce. Na oběd jsme vyrazili trolejbusem do koliby ochutnat halušky na několik způsobů. Všechny haluškové modely vypadaly náramně, škoda, že jsem měl nějakej scvrklej žaludek a musel jsem si zbytek nechat zabalit s sebou. Odpoledne už jen další spaní a průzkum centra města spojený s pasta party. Večer jsem si dal ještě lehkým klusem pětku, abych finálně rozdejchal tu cestu do Košic a šel jsem na kutě.
Probudil jsem se hroznou zimou asi v půl páté ráno. Co to má sakra znamenat? Kosa hrozná, ale ze spacáku jsem nevylezl a hledal jsem nějakou polohu, abych se zahřál. Bohužel bez valného úspěchu. Teprve po sedmé, když se začali ostatní trousit do kuchyňky, jsem vylezl ze spacáku. Kouknu na ovládání klimatizace a vidím 16 stupňů. Ta zkurvená klimoška se v noci přepnula na noční režim a z krásných 23 stupňů mě vychladila na 16. No tak to jsem se už druhou noc moc nevyspal. Tak jsem se aspoň pořádně nasnídal. Pak už klasické focení a šlo se na věc. Opět musím vyzdvihnout boží polohu pobočky (a to doslova, hned vedle pobočky je synagoga). No kde jinde si můžete ještě 20 minut před startem posedět v klidu na záchodě a pak hned během 5 minut stát na startu.

Samý modráci
Trať jsem neznal. Běží se dva okruhy a tak první okruh bude průzkumnický a druhý bude jak jinak na krev J Start závodu je podle očekávání elektrizující. Startuje se na širokém náměstí, řeka běžců se rozdělí do dvou proudů kolem kostela, aby se následně zase všechno spojilo a promíchalo. Start byl super. Vyrážíme se Zbyňkem spolu. Běží se mi výborně, uvolněně a tak sekáme kilometry v tempu pod 5 minut. Sice jsem měl v plánu to rozběhnout pomaleji, ale mám jasnou strategii. Na začátku si udělat takovej náskok, aby až pak ke konci přijdou krize, a že ty zaručeně dneska přijdou, tak nebyl ohrožen cíl prolomení osobáku. Nevím čím to je, ale přijde mi, že se běží furt z kopce. Ty dvě krátké stoupání jsme vyletěli jak střely, že jsem je skoro neregistroval. Půlka něco kolem 1:46. Hmmm, dobrej základ říkám si a kacířsky si myslím na čas pod 1:40. Nicméně čekám, kdy přijdou krize. A už jsou tady. Nevyspání se začíná projevovat a tak dávám Shlehu. 26km a je tady čůrací pauza. Ještě jsem snad neběžel maraton bez čůropauzy. Budu to muset zahrnout příště do propočtu tempa. 30km a krize stíhá krizi. Navíc neočekávaně začíná protestovat žaludek. To se mi nestává, budu to muset nějak operativně řešit. Asi jsem vypil moc té studené vody z občerstvovaček. No nedá se nic dělat, na 36km potupně vrhám do trávníku podél trati. A paprička tam tentokrát nebyla J. Naštěstí se vše odehrálo v místě, kde nebyli diváci, jinak jich kolem trati byly mraky a vzorně povzbuzovali. Skutečně jsem v tu chvíli nestál o zvěčnění pohotovým fotografem. Toto drobné intermezzo mi udělalo dobře a zase jsem se rozběhl. Pak už jsem jen do cíle kontroloval, aby byl jistý nový osobák. V Košicích mají běžci čísla i na zádech včetně jména a vlaječky a tak jsme se ke konci, hlavně Češi mezi sebou, sympaticky povzbuzovali. Dobrá věc se nakonec podařila a cílem jsem profuněl za 3:46:23 což bylo o dvě minuty lepší než dosud platný osobák. Teda ještě že jsem si na začátku udělal pořádnou rezervu, uf. Musím pochválit trenéra, že mě tak nenásilnou formou donutil k pořádnému tréninku a i s těmi problémy ke konci to klaplo J. Myslím, že natrénováno jsem měl i pod těch 3:40, ale na maratonu nikdy nevíte. Zbyněk jako prvomaratonec si ke konci užil křeče, ale i tak 3:37:27 je výborný start maratonské kariéry. Ostatně všichni, co běželi, si to náramně užili, ať už to byl maraton nebo jen půlka.

Sluníčko svítí, úsměv na rtu, to bude vydařenej den.
No a po příjemné sprše na pobočce a krátkém ležingu se šlo probrat zážitky do hospody a pak ještě do jedný, protože vlak do Prahy jel až v půl jedenácté večer. Část výpravy ještě stihla dokonce hokej. Byl jsem teda obstojně utahanej a myslel jsem si, že jak vlezu do vlaku, tak padnu na lehátko, usnu a proberu se až v Praze. Jo prd prd. Ležím, čučím do tmy, vlak rachotí a čas se vleče. Nakonec jsem nějak usnul, ale nic moc teda. V pondělí v půl osmé ráno lezeme v Praze z vlaku a po již třetí ne zrovna spánkově optimální noci razím rovnou do práce.

A to je konec tohohle výletu. Bylo to náročný, ale stálo to za to. Košice jsou pěkný, maratonem to tam hodně žije, všude je spousta fandících a ochotných lidí a ta trať je hodně sympatická a rychlá. Nekuřácký hospody nádherný, jídlo a pití skvělý. Jen jedno tam drhne a na tom jsme se shodli všichni. Je tam absolutně tragická obsluha v hospodách. Ale asi to tam tak mají zajeté. Takže jestli někdo přemýšlíte o maratonu nebo půlce v Košicích, tak říkám jasně, jděte do toho, stojí to rozhodně za to. Jen ta cesta, jen ta cesta J

Jak jsem psal. Pobočka a hned vedle synagoga.

2 komentáře:

Láďa S. řekl(a)...

gratuluju k pěknému výkonu Rendo!

Andre řekl(a)...

To máte ve firmě dobré, že dáte dohromady i sportovní tým. A ještě spolu rádi vyrazíte někam na závod. Také by se mi líbilo v takové firmě pracovat.