Tak konečně něco o PIM 2013

Nějaký ten pátek od letošního PIMu už uběhl a tak si sem napíšeme (teda já napíšu a vy přečtete) pár útržků, které mi zůstaly v paměti. Mám dojem, že takovéhle separované výkřiky do tmy jsou poslední dobou mnohem záživnější čtení než nějaké sáhodlouhé epické popisování věcí minulých od večerní jedlovky, přes ranní tlačbu večerní jedlovky, až po megakrizi někde za 35km a medaili útěchy v cíli. Tak kluci a holky jdeme na to.

-          Jako „zkušený“ maratonec, který už krájí druhou dvacítku podobných podniků, nepropadám naprosto žádné nervozitě ani těsně před startem. To má jeden plus – na nic ve stresu nezapomenete a jeden mínus – nedostatek ranní nervozity komplikuje vyprazdňovací rituál. Holt něco za něco.

-          Vědom si obstojné zimní a jarní přípravy dost si věřím na osobák a hledím ke světlým zítřkům.

-          Den před maratonem neponechávám nic náhodě a absolvuji celodenní rodinný výlet plný párků v rohlíku, zmrzliny a kofoly. No k večeři ještě pochoutkový salát, salát „kemping“, zavináč, banán, rohlík s bůčkem a nezapomene to všechno zalejt pšeničnými Krušovicemi a Staropramenem Lemon. Energie je ve všem, tak proč se stresovat. Sice pak 3 hodiny jen ležím, protože se nemůžu pohnout, ale mám dobrý pocit, jak jsem napakoval energii.

-          Ráno před závodem už je to rutina, kterou přeskočím, a jdeme tedy rovnou na start.

-          Letos koridor G. Co to, co to? Že bych byl už tak marnej a minulé výkony nestačily ani třeba na E? No aspoň mám zajímavé balonky na 3:45 a nedej bože na 4:00 před sebou.

-          Na startu za 5 minut od výstřelu. V kapsách cyklodresu nesu spoustu krmení, protože jsem se rozhodl, že letos nedopustím negativní energetickou bilanci. Takže obtěžkán následujícím: 3xEnduro Snack, 4xCarbonex, 4xEnervit energetické tablety, 1xShleha, 1xMagneslife, 1xTurbo Snack, 1xIbalgin400 (kdyby bylo nejhůř) se rozbíhám a chvíli trvá, než to přeskládám, abych to netrousil po cestě.

-          Běží se mi nádherně, ale mezičasy ukazují, že pomalu. Zrychlovat nechci, protože mi leze tepovka moc nahoru.

Když musíš, tak musíš. Fotka půjčená od Davs

 

-          A máme tady první čůrání na trati. Až se mi jednou povede v Praze odstartovat s prázdným močákem, tak to snad bude zázrak.

-          Dělá se nějaké teplo. To nemám rád. Ale možností ke zchlazení je spousta.

-          Na Smíchově je k mání nealko pivo, ale je teplé, tak z toho nic nebude.

 

-          V příjemném rytmu běh-občerstvovačka-jídlo-polití tančím směrem ke Karlínu. Zásoby jídla se tenčí a čeká mě už jen boj na nábřeží a do cíle. Osobák to nebude, to vím dávno a tak si běh užívám.

-          Míjí mě paní zajíčková s ocáskem (pěknej pohled) a její kolega v obleku (ne až tak pěknej pohled). Naštěstí jiné žánrové postavičky ve startovním poli neregistruji a tak s povděkem kvituju, že to lidi asi začali brát vážně. Samozřejmě až na Japonce. Ti fotí za jakékoliv situace a všechno.

-          Sakra, na 40km mě doběhl vodič na 4:00 a neudržím se ho. Spekuluju na to, že jsem startoval až za ním a dělám co můžu, aby mi moc necuknul.

-          Co to je za kanonádu? Tady se to jmenuje „Husákovo ticho“ a je tady rachot jak ve válečné zóně. No ještě že už jsem venku z tunelu a drápu se do kopce.

-          Nedostavuje se žádná velká krize. Zajímavé. Že by to intenzivní krmení zabralo?

 

To nejsem já, ten v tom černém. Já jsem ten vpravo. Ta oranžová tlupa mě nechtěla pustit mezi sebe :-)

-          Cíl za 4:00:36. Jak jsem byl zblblej, tak jsem zapomněl na těch 200 metrů, co jsou za těma 42 kilometrama a špatně jsem rozpočítal finiš.

-          Musím uznat, že lidi z PIMu už mají organizaci skvěle promakanou. Fakt si nevybavím nic co nefungovalo. Všechno klapalo a dokonce i výsledky sedly. Gratuluju. A ty občerstvovačky, to byla symfonie.

-          Teda takhle málo zničenej jsem po maratonu snad nebyl. Kdyby mě druhej den netahaly stehna, tak bych snad ani nevěděl, že jsem den před tím běžel maraton. A užil jsem si ho jak nikdy.

No a ten osobák bude teda na podzim, no J.