Tak takhle jsem si to zrovna nepředstavoval

Tak konečně, konečně jsem si sednul v klidu večer a napsal tenhle spot. Sice to je taková slátanina všeho možnýho, ale následně z toho vybrousím jeden dva podrobnější články. Tak to jen pro začátek abych vás nalákal na další psaní, které teď snad už bude následovat zase s větší frekvencí než jednou za dva měsíce.

Jak čas plynul a já byl pekelně zasekanej od rána do večera v práci, tak jsem tenhle článek začínal psát asi tak pětkrát. Vždycky jsem napsal nadpis, jednu dvě věty a musel jsem jít řešit něco jinýho, co hořelo a nesneslo odkladu. Tak třeba se to dneska mohlo jmenovat „Tak teď už jen zvednout zadek od počítače“ a nebo taky třeba „Dobrý den, tady Chocholoušek“ to podle toho, jak jsme v práci stíhali nebo nestíhali a jak jsme byli s psychikou nahoře nebo dole. Ale holt se to jmenuje tak jak je napsáno na začátku, protože tahle jsem si svoje sportovní jaro teda fakt zrovna nepředstavoval. Byl to náročnej konec února a celej březen, ale už je to za mnou a nerad bych to víc rozpatlával a hlavně v dohledný době opakoval. Sice jsem vůbec netrénoval a natož závodil, ale zase si za ty přesčasy aspoň něco pořádnýho pořídím J.

A když mysl zemdlévala a nasranost dosahovala výšin toho, no …., jo Čumulangma, tak pro zlepšení nálady a pro podporu tréninkové motivace, pořídil jsem sobě silný motivátor a to Garmin 910XT. Zatím ty hodinky jen testuju a pomalu je dostávám pod kontrolu, ale už teď musím říct, že jsem udělal dobře, že jsem se nechal zviklat a nakonec pořídil tyhle multisportovní šikulky. Jsou prostě božíííí. A bude určitě samostatnej článek. Jen mi teď v rychlosti prosím někdo, kdo se v tom už vyznáte poraďte, jakej use case mají ty přiložené mapy Topo Czech 2011. Sice se tam dají stahovat absolvované trasy z hodinek a kochat se vektorovou grafikou ve velmi user unfriendly GUI, ale ani zaboha se mi nepovedlo naplánovanou trasu z map do hodinek dostat. Ať jsem to zkoušel napřímo do hodinek nebo přes vyexportovanej soubor a následnej import do Garmin Connect, tak prostě nula bodů. Napsal jsem na support Garminu a ticho po pěšině. Tak se musím spolehnout na komunitu.

Je nasnadě, že po březnu jsem na tom byl fyzicky dost bledě a jako bonus se mě držel dráždivej kašel, kterej s pravidelností každej večer začal cukat bránicí a prokašlal jsem se až do milosrdnýho spánku z únavy. Žádný kapky ani sirupy samozřejmě nezabíraly. Ale kdo věří, ten běží, ne? Tak jsem si den před PIM půlkou dal šest kiláků test, jak to půjde. No šlo to fakt ztuha, ale aspoň jsem si mohl poprvý říct, že to v Praze poběžím skutečně s cílem užít si to a né honit osobáky. A taky jo. Lážo plážo jsem se proběhnul se zajímavým číslem 6199, měl radost z každýho kilometru a nakonec jsem se i v RT pod dvě hodiny dostal. A hlavně jsem měl radost, že zase přichází období, kdy se bude trénovat, až se budou hory zelenat i kdyby Trautenberk na koze jezdil.

Takže jsem napumpoval kolo, několikrát vyběhnul testovat hodinky a zahájil jsem sezonu ježdění na kole do práce. Dokonce jsem si koupil nové přední světlo, ale ti lumpové mi posunuli čas a už je vidět až do osmi, takže světlo je teď k ničemu, ale ono se na něco hodí. Každopádně mezi PIM půl a půlmaratonem v Pardubicích jsem se postupně rozjížděl a hned to bylo v Pardubicích o 8 minut lepší. A tentokrát se startovním číslem pro IT fajnšmekry 404. A ty spousty známých co jsem tam potkal, no paráda. Takže mě teď čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty a tak bych se toho tréninkového manka nebál, protože na Krakonoše budeme určitě na stopro ready.

Jitka Sečková mě snad dokonce ztvárnila s písní na rtu :-) Díky.

Těším se na páteční posezení sportovních psavců, bude určitě sranda.