Kdo se o víkendu taky škvařil?

Předpověď počasí se naplnila a běhání v elasťákách různých délek bylo konečně nahrazeno běháním v trenkách. Ale přišlo to jako vždycky až moc rychle. Klasickej každoroční průběh prvních závodů v teple. Velký natěšení a optimistický start brzo zhatí v mém podání problémy s dýcháním a přehřívání organismu. No letos to bohužel padlo na desítku v Semicích. Pěkná rychlá trať byla letos okořeněná teplíčkem a větříkem, kterej k nám bůhví odkud doputoval.

Na startu se sešla letos trochu skromnější účast než jindy, ale to nevadilo, protože známí z okolí tam byli všichni. Hned po startu jsme vyrazili kvapíkem vstříc prvním kilometrům. No tak počítám, že nejenom mě nadšení vydrželo tak maximálně tři kilometry. Ten den to asi nešlo nikomu. Takže od pátýho jsem nasadil taktiku, že závod je nejlepší trénink a za stálého ataku tepovkovejch maximálek jsem se šinul směšným tempem k cíli. Tam jsem do sebe vyklopil litr a půl vody a nějak jsem neměl ani chuť na párek v ceně startovného, což je teda fakt už co říct J. Ostatní taky nad předvedeným výkonem zrovna nejásali a nevypadalo, že si ho budou chtít do deníčků psát červeným písmem. Tak jsem sbalil batoh a volným poklusem jsem se vydal k domovu. To je na těch závodech v okolí bomba. Člověk si tam dojede na kole nebo doběhne a neřeší zbytečnou logistiku. No i když v porovnání s Honzou Herdou je to prd, protože ten jezdí na závody na kole i přes půl republiky J.

Odpolední účast na prvním ročníku krosu Pošuk jsem, leč nerad, musel zrušit, protože nezbyly síly. Tak jsem si aspoň druhej den v Houšťce na atleťáku tempově zatrénoval 3000 a 1500m, takže taky dobrej trénink.

A kde jste se pařily vy? Ještě že to nepřišlo až 13.května. To by bylo v Praze asi zase veselo.

Nicméně fyzička utěšeně stoupá a vypadá to, že na první triatlony už to bude zase v plný síle J.