Ale ještě než se dostanu k Chlístovi tak se musím krátce zmínit o tom, co proběhlo v období mezi Otrokovicemi a Chlístem. Tak v týdnu hned po Otrokovicích jsem si užíval lenošení. Byl jsem si zaplavat, ale nějak jsem to asi přehnal a začaly mě zase pěkně brát záda. Ale naštěstí se mi to podařilo rozhýbat. Pak jsme jeli na týden zdolávat Berounku. Počasí ze začátku nic moc, ale jak dny ubíhaly, tak se to zlepšovalo a nakonec z toho byl pěknej vodáckej zážitek, kterej snad ještě zpracuju do spotu na blog hned jak budou k dispozici fotky. Až teda na to, že poslední den jsme pomáhali nějakýmu klukovi přetahovat vor přes jez a jak jsem zabral, tak mi zase křuplo v zádech a bolest byla zpátky. To jsem si ale nadával. No byl týden do Chlísta, tak jsem se byl proběhnout, zajezdit na kole a jednou zaplavat s Honzou v Olšance a docela to povolilo, takže na Chlísta jsem byl v plný síle.
Na Chlísta se letos zase sjela fůra lidí a z nich nezanedbatelnou podfůru tvoří kamarádi a známí, takže ačkoliv je tenhle závod hlavně sportovně-gatronomická pohodička, tak nějaký výkon tam člověk předvést musí, aby se úplně před známými neztrapnil, jako se mi to třeba povedlo loni. Protože se jede už třetím rokem na stejných tratích, tak organizátoři to už mají logisticky parádně podchycené a organizaci drží pevně v rukou. Všechno tak sympaticky odsejpá a člověk skoro ani nestačí všechny pozdravit a už je tady rozprava.
Na Chlístovi si každej může vybrat nejlepší místo v depu
Letos se mi to plavání zdá nějaký krátký a tak lobuju u Hozy Kavalíra, jestli by se náhodou neměly plavat místo jednoho hned dva okruhy, ale v rybníce je prej málo vody a tak bude i málo plavání. No dobrá, tak se budeme čubit o trošku míň no a ty uši si pak umejeme holt ve sprše po závodech.
Účastníci letošního zájezdu
Cíl pro letošek je jasnej. Pokud možno co nejdýl vzdorovat naší jediné, ale zato elitní firemní štafetě. Takže start a šup do rybníka. Na plavání mi Honza nadělil až nepříjemně propastný tři minuty, ale oni jako štafeta nemusely do depa, tak to zas na druhou stranu nebylo nic neřešitelného. Na kolo skáču už pěkně rozdejchanej a hned od začátku za to pekelně beru. Tachák mi neukazuje a tak se nemusím bát toho, že bych jel z kopce moc rychle a rozklepaly se mi ruce. Cestou do Kutné Hory mě nikdo nepředjel a postupně jsme nasbírali pěknou skupinku, která se ale okamžitě tříští hned v prvním stoupání zpátky k Chlístovicím. Na kruháku v Kutné Hoře jsem dojel Petra, co ve štafetě hrál roli cyklisty. No to mám co dělat, protože loni jsem ho dojel už na cestě do KH, takže letos asi maká. Málem jsme se o sebe opřeli, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já to začal lámat do kopce. Dva lidi mi v kopci frnkli, ale další byli dojeti, takže pohoda. Šlapu a šlapu a pak se otočím a za mnou nikdo. Ty dva přede mnou už nedojedu a tak jen držím tempo a věřím, že si na kole udělám takovej náskok na štafetu, aby mě pak brutální mašina Zbyněk von Drak pokud možno už nedoběhnul, ale moc si nefandím, je to totiž hroznej běžeckej vrah.
Pomóóóóóc lachtani lezou
Posilněn adrenalinem v krvi a gelem v bříšku jsem se rozhodl, že se poprvé v životě ozkouším vyzout z treter už na kole a do depa vbíhat jen v ponožkách. Zouvání treter proběhlo hladce, ale asi to nebylo moc uvážené, protože v depu byl na zemi takovej ten prach a kamínky, takže jsem měl ponožky jako prase. Ale co, hlavně že jsem pobyt v depu drasticky minimalizoval. Druhej den jsem poté ještě zjistil, že mě pekelně bolej paty, protože do depa jsem běžel po patách a asi si je trochu odrazil. Nikdo mi něřekl, že bosky to bude lepší po špičkách. No člověk se učí pořád.
Běžím , co to dá, a už je tady první výběh, teda v mým případě vycházka, do smrťáku. Chtěl bych znát někoho, kdo to celý dvakrát vyběhne. Konec prvního kola a Zbyněk furt nikde. Začínám ve vzduchu cítit šanci a makám do druhého kola. Dobíhám pár lidí a druhej smrťák vyfuním na max. Už běžím zpátky do vesnice a za sebou najednou zaslechnu hrozný funění. Očekávám Vondráka a krutej sprint do cíle. Otočím se a on tam nebyl. Byla to jen nějaká jiná štafeta. Tak teď už je jasný, že to vyjde. V cíli jsem teda trochu zdrchanej, ale hromada melounů přijde k chuti. Zbyněk dorazil dokonce až po několika desítkách vteřin a hlásí bloudění na trati. Je ale jasný, že na cestu se historie ptát nebude a důležitý je, kdo dorazil dřív do cíle J
A kolem hřbitova rovnou k hospodě. Tady nemá cenu se moc zdržovat.
No a pak už to byla klasika. Debatovat, pivko pít, prase jíst a po vyhlášení spokojeně opustit bojiště a vydat se k domovu. Letos to bylo prostě zase výborný a bez chyby.
P.S.: Pořadatel se dodatečně omlouvá těm, na které na konci nezbylo prase, ale chyba nebyla na jeho přijímači a do příštího roku z toho budou vyvozeny tvrdé závěry. A já dodávám, že holt kdo dřív přijde, ten prase jí J.
No co k tomu říct ..... prase.
Jedno pivko nebo dvě budou dobré všechny tři
Fotky jsem snad s jejich laskavým svolením zkonfiskoval Aleši Urbanovi a Janě Procházkové. Díky.
2 komentáře:
Jo bylo to supr. Ze mne pouze o 8s celkove porazi typek co umi dlouhyho IM pod 12h uz neberu jako neuspech, ale jako velky uspech. V tech sebezich ses fakt rychlej, nedokazal jsem vzdorovat. Treba se jeste letos nekde potkame. VTT
Jo jo, pěkně jsme si pozávodili a teď když se už poznáme i vizuálně, tak můžem svádět boj i v budoucnu. Už se těším.
Okomentovat