Jakuszyce, tak to si teda nechám líbit

Už to bylo letos až trapný, že byl konec ledna a mě se ještě nepodařilo vyrazit na běžky a pořádně si užít a potrénovat. Když se tedy vyskytla možnost vyrazit na celý víkend s přespáním na horách, tak nebylo moc o čem dumat. Už delší dobu se dost mluví o běžkařském areálu v polských Jakuzsycích a okolí a tak jsem byl rád, že jako místo týrání běžek byla zvolena právě tahle destinace. Plán byl jasnej, vyrazit v sobotu ráno na místo činu, zničit se na tratích, pak večerní jedlovka, přesun na chatu a ráno se pro změnu zničit na tratích. No a pak už jen šupito presto domů. Pořádně jsem namastil skluznice, aby vydržely dva dny zápřahu a těšil jsem se na sobotu.

To by ale nebylo normální, aby se to lehce nezkomplikovalo. Shodou okolností měl brácha novej release do rodiny a tak bylo potřeba ještě v pátek večer jít zapíjet. Nechtěl jsem se pouštět do žádnejch větších akcí, protože jsem měl ještě v paměti loňské potácení se po Jizerkách s kocovinou jak prase. Alkohol je démon a je potřeba mu vzdorovat. Docela se mi to i povedlo a po pár pivech a panákách jsem ve dvě v noci padl do opileckého komatu. No nicméně brutálně zahulená hospoda na mě ráno zanechala mnohem větší stopy, než jsem doufal a bylo jasný, že první jezdící den bude s menším fyzickým hendikepem.

Když jsme dorazili na místo, vládlo tam neskutečné počasí. No posuďte sami: teplota, tlak, rosný bod: -2, 1008, 8,3. Jak by řekl Největší Čech a já to s pokorou sobě vlastní přeložím, slunce svítilo na modré obloze a blyštělo se na zmrzlém sněhu :-).

Mapa běžeckých tras v Jakuzsycích

Plné parkoviště, kterých je v okolí stadionu hned několik dávala tušit zácpy na tratích. Ale jak se později ukázalo, areál je tak rozlehlý, že provoz byl naprosto plynulý a vyhýbat se nebylo téměř komu. Nebylo důvodu k zevlování a hurá na dokonale upravené tratě. Prvních pár stovek metrů jsem bojoval s rovnováhou, než jsem se trochu rozjel. Po prvním táhlém kopci jsem ale spíš bojoval s tím, abych nemusel potupně vrhnout mimo trať nebo co hůř přímo na trať.  To by byla zase jednou ostuda. No nějak jsem to rozdejchal a jelo se dál. Sympaticky houpavý profil utíkal a já jsem se potil a zplodiny z předchozího večera se odpařovaly měrou velkou. Po patnácti kilákách jsem se ale už cítil docela komfortně a užíval si pohybu. Sice už jsem neměl šanci udržet se s naší skupinou rozježděných a rozpumpovaných chrtů ale aspoň jsem si pojezdil svým tempem a ke konci jsem si dal i několik rovinek technických cvičení abych se tak neklátil. Už jsem toho začínal mít dost a tak jsem byl rád, že první den se nachýlil ke konci a nás čekala dobrá jedlovka a pak jsem očekával příjemný ležing u roztopeného krbu.

Cestou na chatu jsme se tedy stavili v Harrachově v pizzerii Z, kde teda bylo trochu přelidněno, ale podávaná krmě byla výborná a obsluha usměvavá, takže spokojenost byla na všech světových stranách. Pak už na nás čekala chata menšího vzrůstu, ale vysoké útulnosti, kterou bylo ale nejdřív potřeba vytopit. Takže jsme nahodili přímotopy a rozdělali oheň v krbu. Ten měl ale asi nějakou konstrukční vadu, nebo my jsme neměli dostatečnou praxi, každopádně za chvíli jsme viděli, že nic nevidíme a na vlastní nosy a štípající oči jsme museli konstatovat, že z toho krbu asi dneska nic víc nevyrazíme. Ohořelé kouřící dřevo jsme teda operativně transportovali po přímce mezi krbem a oknem ven do sněhu a začali vařit čaj a otvírat tekuté zahřívače. Přímotopy se sice snažily, ale proti venkovním minus šestnácti neměly šanci. Nejme žádný vořezávátka a spacák taky dost zahřeje, takže noc jištěná kulichem na hlavě proběhla klidně.

Po rychlé snídani jsme opustili náš dočasný bivak a vyrazili jsme na druhé tréninkové kolo. Neděle nás odměnila opět výstavním počasím a tak jsme začali hnedka ukrajovat první kilometry. Mě to šlo tedy co do fyzičky určitě líp než včera. Technicky stále nic moc, ale to se příště vylepší. V turistickém bodě všehozájmu, samotě Orly, jsme ochutnali místní medové pivo a to tedy byla lahoda. Kdo tam budete, musíte ho ochutnat. Pak už jen návrat na stadion do Jakuzsyc. Dva kilometry před cílem mě ale tak opustili síly, že zdolat ten kousek mi dalo teda pořádně zabrat. No ale nakonec jsem se tam úspěšně dokodrcal a vyrazili jsme s pěkným pocitem natrénovaných hodin směrem k domovům.

Odjížděl jsem domů po sobotních ani né 30ti a nedělních přes 30ti kilometrech teda řádně zrubanej. No holt první běžky v sezoně jsou většinou vykoupeny těžkou fyzickou zdecimovaností. Jakuzsyce jsou prostě pro běžkaře prvotřídní volba. Už se ale těším na další víkend. To sice vyrazím nejspíš zase brousit naši klasiku Bedřichov, Hřebínek, Knajpa, Smědava, Jizerka a zpátky, ale určitě to bude parádní poježdění, protože mě to samozřejmě opět jako každý rok začalo bavit.

A na konec jen několik technických postřehů z areálu u polských kolegů. Tak za prvé zapomeňte na nějaké detailní značení tratí, na které jste zvyklí z Čech. Tady se s tím moc nemažou a člověk si to tam holt musí trochu projezdit, aby se pořádně zorientoval, která cesta kam vede, protože upravených tratí je tady fůra a různě se spojují a rozdělují. Dojezdová doba tak dvě hodiny z Prahy. Prostě hned za Harrachovem za hranicemi. Parkovacích míst je fůra, ale nejsou nekonečná a třeba při našem nedělním příjezdu, kdy navíc v areálu probíhaly nějaké amatérské závody, už skoro nebylo kde zaparkovat. Parkování je placené. Tratě na několika místech křižují zapadanou železniční trať, po které ovšem občas projede vlak, tak to chce se aspoň rozhlídnout. Všude se dá platit českejma a poláci používají kurz 1:7, takže pivo vyjde tak na 40-45, stejně tak půl litru coly. Jídlo tak za 90-130. Kromě občerstvovny v Orlech a hospodách na stadionu nikde nejsou stánky jako třeba v Jizerkách, tak si nezapomeňte něco do baťůžku, protože případný hlaďák by byl těžce vykoupen dlouhým trápením.

Takže Skol (nebo jak se to zdravěj běžkaři).