středa 21. dubna 2010

Tři zářezy za víkend

Začátek závěrečného přípravného období na PIM jsem pojal skutečně důkladně. Na víkend se toho sešlo tolik, že se mi povedlo absolvovat hned tři závody, čímž jsem vyrovnal svůj dosavadní rekord co do počtu závodů během víkendu. No račte vstoupit, posaďte se a já vám to ve zkratce popíšu.

Takže na sobotu připadl půlmaratón v Pardubicích. Původně jsem to plánoval jako útok na čas pod hodinu čtyřicet. Jenže co čert nechtěl. Ve čtvrtek jsem se šel naposledy proběhnout v botkách, co už to mají za sebou a po běhu šly rovnou do konťáku. A zrovna na potvoru mi to tak nádherně běželo, že jsem se dynamicky rozhodl změnit tuhle tryznu za Adidasky na pěknej patnáctikilometrovej tempovej trénink. Ať si ty boty taky naposled užijou pořádnýho běhu. Čest jejich památce, vydržely celkem dlouho. V pátek ráno ještě následoval na mě celkem náročnej plaveckej trénink s motýlkovýma vložkami, takže před víkendem jsem byl vyšťavenej dostatečně. Přehodnotil jsem tedy výlet do Pardubic jen na poznávací zájezd na závod, kde jsem ještě neměl tu čest obrousit podrážky.

Po příjezdu do Pardubic jsem byl trochu zděšenej. I když pořadatel predikoval hojné startovní pole, tak to jsem trošku nečekal. Nebylo kde zaparkovat. Prostory kolem Labe byly nekompromisně zaplněné, a kdybych nebyl drsoň a nepostavil to jednomu pánovi skoro na zahrádku, tak jsme tam snad nezaparkovali a museli bysme někde bloudit po Pardubicích. Prezentace proběhla kupodivu hladce, i když od auta to bylo skoro kilák. Pak jsme pro změnu hledali start. Naštěstí se tam trousily zástupy lidí, takže jsem se nechal unášet proudem. Další dobrej kilák. Na náměstí bylo jen pár Toi toi budek, takže zpátky do parku. Kde je cíl jsem netušil a nechal jsem to až na průběh závodu. Trať jsem samozřejmě taky neznal. Prostě taková nováčkovská taškařice. V koridoru jsem ale byl včas a dokonce kousek od startovní čáry, takže spokojenost. V tu nejnevhodnější chvíli pořadateli vypadl audio systém, tak jsme jen postávali a čekali na výstřel. Ten přišel záhy a vyrazili jsme.

Trať je teda skutečně luxusní. Pouze hladkej asfalt. Když si odmyslím ty dva podběhy silnice v každém kole, tak to je labůžo. Na tom se prostě nedá běžet pomalu. Takže první pětka byla o půl minuty rychlejší než v Praze a na desítce jsem byl oproti Praze s rezervou dvaceti sekund. Jenže už od začátku to nebylo kvůli tréninkovému zatížení ono a běh a dýchání se postupně zhoršovaly. Od patnáctého kilometru to šlo urychleně do rekta a nastoupily moje oblíbené chodecké vložky a udržovací posun k cíli. Nakonec z toho bylo 1:44:18 a RT 1:44:07. Což na tu bídu, jak jsem závod dokončoval, není zas tak špatný. V cíli na nás čekalo snad nejlepší pozávodní občerstvení co jsem zažil. Guláš, koláče, pivo, kafe, víno, voda, no špica. Jako řidič jsem kromě alkoholu do sebe nacpal od všeho trochu a bylo mi dobře. Pardubice jsem tedy opouštěl takový napůl spokojený a nespokojený. Trochu mě zaskočil ten předzávodní chaos. A taky jsem byl otrávenej z toho, jak mi to nešlo, ale to jsem nakonec i čekal. Jinak zase po závodě to bylo výborný a počasí se taky povedlo, takže celkem pěknej výlet. No uvídíme příští rok, jestli se Pardubice vejdou do seznamu.

Konečně do cíle. Gulášek už čeká :-). Tentokrát to ovšem byla šichta.

V sobotu to pak byl dvojáček. Dopoledne jsem nastartoval letos poprvé horáka a ztuhlý nohy jsem rozhýbal cestou do Houšťky. Tam jsme měli v rámci našeho pravidelného atletického klání na pořadu trojku. Bral jsem to jako rozdýchání na odpoledne, takže první kilák za 4:05 dal tušit, že rekordy dneska padat rozhodně nebudou. Nakonec to byl šedej průměr za 12:43 a zpáteční cyklo přesun. Světlým bodem byl kvalitní finiš na posledních dvou stech metrech. Odpoledne jsem lehce vyklusnul v rámci rozhejbání tuhejch stehen podél pískovny do Toušeně. Konal se tam totiž Lázeňský běh což je příjemnej rovinatej krosík na 4,2Km. Letos organizátoři opět trhli účastnický rekord a hlavně dětí bylo všude přehršel. Čečetky jedny :-). Taky to tam na ně měli pořadatelé pěkně zařízený. Po ranním rozdejchání jsem to napálil hned od startu a letos jsem byl v cíli dokonce o pár sekund dřív než loni s průměrem na km nižším než dopoledne na tartanu. Jak je vidět, kvalitní rozdejchání se vyplácí. Nějak jsem se ale zatáhnul, že jsem pak neměl chuť ani na pivko jako příjemný zakončení závodnickýho víkendu. To se mi teda často nestává. ;-)

Anežka už pomalu trénuje nejdůležitější disciplínu - přebírání medailí a diplomů za první místa :-)

Pondělí pak bylo kromě plavání tréninkové volno, protože baterky jsem měl teda vybitý pořádně. Zbývaj tři týdny do PIMu, takže teď už to bude jen řízenej posun k maratonu. V sobotu teda ještě jedem do Semic na desítku a pak už jen ladění.

Výsledky tady.

3 komentáře:

R V M řekl(a)...

Hodně dobrej blog!
Hodně dobrý výkony!

Renda řekl(a)...

Celý náš realizační tým děkuje za slova uznání. Pozitivní reference se hoděj vzdycky :-)
Díky.

Honza Kavalír řekl(a)...

Renda je king :-)