čtvrtek 29. dubna 2010

Prozávodit se k PIMu

Ačkoliv jsem minule psal, že poslední závod před PIMem bude desítka v Semicích, tak se to zase trošku zamotalo a nakonec toho bylo víc. Bohužel až moc.

Takže v sobotu pěkně na horákovi podél Labe do Semic. Termín téhle poslední jarní desítky letos kolidoval s fůrou závodů, takže účast byla slabší, ale šlo to. Trať je to rychlá a já jsem bohužel začal až moc rychle. První kiláky jsem teda skutečně přepálil. A to tak, že na pátém jsem musel dát krátkou dýchací chůzi. To samé ještě na otočce v Kersku. V cíli jsem se nakonec vešel těsně pod 45 minut, což se určitě počítá. Konkrétně za 44:54. Po závodě tradiční párek a pivo. Jistota která potěší :-). Spolu s pěkným počasím a rychlým vyhlášením výsledků si organizátoři připisují kladné body do hodnocení. A to ještě organizátor přislíbil, že příští rok bude trať uzavřená pro auta a všudypřítomné Zetory, John Deery a spol.

Na neděli jsem plánoval dlouhej pohodovej běh jako poslední delší zátěž před PIMem. V úvahu ještě přicházela dvacítka KVOK v Kolíně, ale už jsem se nechtěl šťavit. Při odjezdu ze Semic jsem se ovšem dozvěděl, že v neděli máme další kolo na atleťáku v Houšťce. Takže o nedělní program bylo postaráno.

Ráno beru silničáka a pěkně svižně do Houšťky. Tentokrát se běželo 5km. Počasí se začínalo pořádně rozjíždět a teplota stoupala. Teda tam bylo dětí. Ať mi nikdo neříká, že opadá zájem o sport u dětí. Já teda pozoruju něco úplně jinýho. Jako obvykle už po několika stovkách metrů od startovního výstřelu nebylo s kým soutěžit, protože startovní políčko se okamžitě rozkastovalo podle výkonnosti a byla z toho tradiční sólo časovka na 5km. V cíli 22:16 dávalo tušit, že únava těla, mysli a materiálu je značná a bude potřeba zařadit pár regeneračních dní. Taky už mě to běžecký závodění přestávalo bavit a bude potřeba najít nějakou motivaci na PIM. Rychle jsem se převlíknul do cyklo modelu a následoval zrychlený přesun do Přerova, kde byla Pouť a kachna se zelím už čekala. Jenže jako na potvoru celou cestu foukal protivítr a horko těžko jsem držel zalehlej na hrazdě rychlost nad 30km/h. No máknul jsem si pěkně, ale průměr nad třicet jsem udržel.

Po kachničce na mě padla únava a tak jsem zařadil regenerační spánek. Večer to taky nebylo bůhví jaký, tak jsem jen dojel zpátky do Čelákovic a plynule se přesunul do postele. Ranní vstávání do bazénu bylo maso a plavání trochu drhlo. A to už jsem tušil, že někde něco nefunguje. A taky že jo. Během pondělka se dostavilo ukázkový nachlazení. Rýma, škrábání v krku, únava. Asi jsem se uhnal zpocenej na tom kole z Houšťky. Kurňa drát, to se musí stát zrovna před maratonem, když je potřeba ladit. No, dal jsem čtyři dny bez sportu a pořádnou chemickou lékovou kůru a docela to přešlo. Takže ladit začnu holt až dneska. Ono jak si tak vzpomínám, tak podobný problémy mě potkávaj před každým maratonem, takže nic novýho a očekávám standardní tuhej boj na posledních sedmi kilometrech. V týdnu musím ještě pořádně prošlápnout nový boty, abych je mohl vzít proběhnout do Prahy. A doufám, že se potvrdí pravidlo, že s novejma botama přichází osobák. Ten by určitě nebyl od věci, když si vezmu, že nejlepší čas na maraton mám hned z toho prvního.

P.S. Dneska dorazila nová zásoba slivovice, tak o léčivo na nachlazení je pro příště postaráno :-).

Výsledky tady.

2 komentáře:

R V M řekl(a)...

Doufám, že mě nepotká také nějaké nachlazení. To by bylo špatný...

Nemám rád slivovici :-)

Honza Kavalír řekl(a)...

letošní PIM pro mě jen z tribuny, doufám, že jen letos...

Ale můžu tě na trati podpořit nějakým urychlovačem. Ne že by laskavé slovo nezabíralo :-).

A co je s Ječmínkem? Už druhej nebo třetí článek bez reakce. To je divný :-)))

Držte se