Myslel jsem, že se podobný věci dneska už nedějou. Že byly tak nějak samovolně vymýceny pokrokem v oblasti IT a s rozvojem kultivovanosti v tomhle odvětví. Ale dneska na mě zase zaútočil. Čekal jistě dlouho, zrál si tam někde v zapadlym kanclu a dneska mě oblažil svou těžce nevítanou návštěvou. Kdo to byl? Možná už to víte a možná, že se vám v čichové paměti tam někde vzadu v mozku zjevila nemilá vzpomínka na podobné setkání. Už hodných pár let jsem mu unikal, ale dneska jsem nečekaně tváří v tvář či spíš nosem v nos, stanul v přímé konfrontaci se svetrem na člověku visícím, sto let nepraným, cigaretovým kouřem a potem nasáklým a to vše v nechutně silný mix pachu namíchaný. A byl to on, démon. Systémový inženýr co sedí v kobce v minus druhém patře pod zemí, kdo ho na sobě vláčel. V nevětrané, kouřem prosycené, od počítače ionizované to místnosti, kam nikdo nechodí a vede tam jen síťový a telefonní kabel, si na mě počíhal, a když jsem dneska potřeboval instalační úkon jím provedený, dopadl na mě silou drtící.
Poprvé jsem se s takovým svetrem, a člověkem co ho nosil, setkal ještě na gymplu. Jednou přišel jako supl na hodinu výpočetní techniky systémový programátor z nedalekého podniku legendárním jménem PVT označeným. Obtloustlej, mastný vlasy, v košili krabičku Peter a na sobě ten snad nejklasičtější model tohohle zvěrstva. Šedý svetr s bílým vzorem (jako alternativa se vyskytuje svetr zelený se vzorem fialovým), co prodávali vietnamci nedaleko na tržnici. Tenkrát to byl fakt brutální mix cigár, potu a špíny od zaprášenejch počítačů, že se mi navěky vryl do paměti. Chtělo to důmyslně sedět u okna a hlavně se na nic neptat, protože osobní návštěva tohohle materiálu u vašeho počítače znamenala neuvěřitelný pachový muka.
Jak roky plynuly a já proplouval vodami IT, tak se občas někdo podobný vynořil, ale kvalit tohohle člověka nedosahovali. Dokonce za několik posledních let se mi nenaskytla možnost s tímhle fenoménem zkřížit kordy. Přeci jen doba systémových inženýrů a programátorů ve FoxPro, kteří neopouštěli kobku ani v případě požáru, už pominula. Ale moje současné pracoviště je tak rozsáhlé a s takovým počtem lidí, že se opět jeden kousek vynořil. Vše bylo jistě podpořeno stavem věci, kdy v budovách není striktní zákaz kouření, takže jedna z důležitých složek tohohle Molotovova koktejlu má zelenou.
No co. Stejně jak se vrací příjemné vzpomínky na bujaré večírky z mládí, tak se občas holt vrátí i tahle jedna nemilá čichová reminiscence.
A jak je to u vás? Taky tam máte podobný IT démony?
3 komentáře:
za svou už skoro dvacetiletou profesní kariéru jsem neměl to "štěstí" pracovat v budově, kde by nebyl striktní zákaz kouření ve všech prostorách. Neznamená to ovšem, že by tam byl striktní zákaz vstupu či práce čuňat, takže s prohulenými svršky z hospod na kolezích jsem se taky několikrát potkal. Je ale pravda, že to není až tak často, chvála bohu, ale tím pádem to znova a znova překvapuje.
Tak na ten supl jsem zrovna asi chybel :-) Nebo ze by umelecka nadsazka?
Ja teda pamatuju jenom jednoho demona, co chodil celej rok v tricku Sepultura ....
Já ti dám chyběl. Sám jsi mě odrazoval od toho, abych se přihlásil, když jsem se chtěl dozvědět něco nového vzrušujícího o cyklu For.
O kvalitě trička Sepultura svědčí to, že ještě dneska s ním čistím kolo a není to na něm skoro znát :-)
Okomentovat