Pomalu se blýská na lepší časy

Od svého posledního spotu jsem podstoupil několik zajímavých úkonů většinou lékařského charakteru a musím s radostí konstatovat, že stav mých zad se hodně zlepšil a konečně se začíná blýskat na lepší časy co se návratu sportovní aktivity týče.

Největším zážitkem byl rozhodně cílený opich nervu na CTčku. Pro ty, co si zatím podobnou vymoženost moderní medicíny neměli možnost dopřát, je zde krátký popis. Nejdřív si pěkně lehnete na pupek na vozíček CTčka. Vozík je dost úzký, takže moc pohodlné to není, ale chce to se pěkně usalašit, protože pak se chvíli nebudete moc hýbat, aby se procedura neznehodnotila. Pak dostanete na záda pravítko a operátorka s váma profrčí přístrojem. Celé to pozoruje neurolog a hledá ten správný nerv, který pak dostane čouda. Následně vám podle toho co bylo vidět na CTčku a podle pravítka na zádech namalujou na záda křížek a aplikujou jehlu co nejblíž vytipovanému nervu. To je asi tak jediná nepříjemná akce, protože se to nedá dělat s rozmachem, ale jehla je postupně tlakem zapíchnuta na místo a myslím, že z toho by byl nadšenej jen zarytej masochista. Jak tam ta jehla zajíždí, tak brnká o další nervy, takže vám třeba laškovně začne cukat noha, ale to je jen takovej vedlejší efekt. Když si neurolog myslí, že je jehla tam kde má být, profrčí s váma pro jistotu ještě jednou přístrojem, aby tady byla jistota. Pak už vám jen připravenou a zacílenou jehlou vpustí do těla chemii a ta se postará o zbytek. Zacílený nerv splaskne a tím se sníží jeho utlačování a případný zánět je také eliminován další složkou léčebného roztoku. U mě to mělo příkladný a velmi úspěšný účinek. Sice jsem byl půl dne trochu malátnej, ale co bylo hlavní, tak noha přestala bolet. Konečně jsem se po dvou týdnech v klidu vyspal a tahle situace má trvalý ráz, takže dost dobrý. Musím přiznat, že takovou účinnost jsem ani nečekal.

Dalším korálkem na šňůře vyšetření byla magnetická rezonance. Cílem bylo najít, co je vlastně s těma zádama špatně a jak to vypadá s plotýnkami. Jinými slovy konečně získat diagnózu. Do téhle doby se totiž jen řešily následky a příčina se jen dohadovala. Magnetická rezonance je takové příjemné bezbolestné vyšetření, kde se sice nemůžete taky pohnout, ale přístroj vám k tomu vesele vyhrává a především milovníci techna a všemožných beatů by byli u vytržení. Sice to chvíli trvá, ale dá se to vydržet. Škoda, že mě asi po třech minutách začalo lechtat v nose a musel jsem se dost přemáhat abych nekejchnul, takže jsem si automatického bubeníka nemohl v klidu a dosyta vychutnat.

Výsledky potvrdily vybočenou plotýnku a dostal jsem konečnou lékařskou zprávu. Sice z ní nerozumím ani slovu a zkratky v ní použité se v IT branži taky hojně nevyskytují, ale hlavní je, že fyzioterapeutka se v tom snad vyzná. Jinak bych si snad musel na starý kolena po večerech nastudovat latinu a anatomickej slovník :-).

Takže momentální situace je taková, že záda jsou už jen ztuhlý v bedrech, trochu protestujou při předklonech a stehno je stále trochu zblblý a nechce se mu moc zvedat do schodů a při rychlé chůzi. Ale to, proti tomu co to bylo, je jen prkotina a rehabilitace si s tím dozajista poradí. Důležitý je, že se to sice pomalu, ale trvale postupně zlepšuje. Na běhání to rozhodně ještě není a na kolo určitě taky ne, ale plavky už jsem vytáhnul ze skříně a od pondělka se vrhnu na nějaký to čvachtání. Už mi to handrkování s paničkama co plavou ouško v dráze pro kondiční plavání chybí :-). Uvidím, jak to půjde. Přeci jen to večerní povalování u televize je trochu ubíjející. Zajímavé je, že i když teď nesportuju, tak stejně večer žádnej čas neušetřím. Buď si hraju s Anežkou, čučím na televizi nebo na triatlonový a sportovní weby. Takže na hraní her, brodění se krví nepřátel a čtení toho stohu knížek se nějak nedostává. Jak je vidět, tak ten čas je skutečně relativní ;-).