Hasina a Kounice 2009

Dneska tady mám několik postřehů z takových mých dvou červencových klasik. Jedním je Hasinský běh, příjemnej krossík v pěkný přírodě, a druhým je Memoriál Petra Šimka v Kounicích, což je docela náročná silniční desítka, kterou se vší vervou organizuje tréninkový kolega Jarda Urban. Forma mi celkem kulminuje a tak jsem se těšil na to, že bych mohl na obou tratích střihnout svá tamní maxima.

Kompletní startovní pole v Hasině.

Do Hasiny nás letos dorazilo celých šestnáct startujících. Proti loňským dvanácti je to sice nárůst, ale oproti dřívějším cifrám, by to chtělo rozhodně vylepšit. Dovolím si proto touto cestou propagovat výzvu Jirky Remeše jakožto organizátora po trochu zdatnější účasti v příštím ročníku. Je mi trochu záhadou, kam se všichni účastníci z minulých ročníků poděli. Trať 4150 metrů dlouhá vede krásnou přírodou, připravená a značená je výborně, v cíli na každého čeká guláš s pivem nebo limčou a to všechno podpořeno rodinnou atmosférou závodu. No posuďte sami z fotek. Místo je dobře dosažitelné jak z Nymburka, Kolína tak i z ostatních měst v okolí, takže kdo ještě váháte, tak přestaňte a šupem příští rok do Hasiny.

No romantika hadr.

Na druhou stranu nízký počet startujících má občas za následek jistou bednu. A to se mi stalo i letos, kdy jsem ukořistil druhé místo. Byla to už moje druhá hasinská bedna, když v roce 2004 jsem si vystál třetí místo. Ale abych si ho aspoň trochu zasloužil, tak jsem letos zaběhnul svůj tamní druhý nejlepší čas 18:03. Je to o minutu a půl líp než loni, takže guláš jsem si pak po závodě se spokojeností v duši vychutnal. Jako největší letošní kuriozitu kromě bílých krav všude v okolí Hasiny považuju velké množství hub přímo na trati. Takže kdo chtěl, mohl si při závodě i něco nasbírat na horší časy. Jo a ještě musím poznamenat, že nepršelo, protože jsme měli zase kliku.

To týden na to v Kounicích to bylo z pohledu počasí jiný kafe. Když jsem přijel, tak už začínalo krápat a zrovna probíhaly poslední dětské běhy. Takže rychlá registrace a honem se schovat před slejvákem do auta. Déšť neustával, tak jsem se v autě i převlíknul a v rámci možností protáhnul. Přestalo pršet tak deset minut před startem. Má to svoje výhody. Nikdo se zbytečně nerozcvičuje a nerozbíhá se, protože hned po opuštění aut a přístřešků se startovalo, takže všem zbylo mnoho sil, které mohli použít na trati. Vědom si toho, že poslední týden jsem kvůli bolavým zádům netrénoval, vyrazil jsem dost vlažně. Takže první kilák za 4:32 byl tak akorát. Kopečky střídaly seběhy a mě to furt docela běželo. Byl jsem trochu nervózní, protože Karla Mališová byla furt za mnou. Ale to se ve stoupání do Černíků, kdy jsem nasadil kratší dýchací chůzi, změnilo. Pěkně jsem se za ní pověsil a nechal se vytáhnout na kopec. Poslední dva kiláky z kopce do cíle jsem vytočil tempo na maximum a před vesnicí jsem předvedl prvotřídní finiš, protože na mě zezadu dorážela nějaká ženská. V cíli stopky ukazovali 45:25 a to bylo moje místní traťové maximum. Jak je vidět, tak forma z posledních týdnů drží.

Letem světem do cíle.

Protože triatlon na Kocandě je zrušenej, tak teď mám v plánu pekelně potrénovat na Doksymana a dobýt tak svojí další sportovní metu, kterou bude premiéra na half ironmanské distanci.

Fotky z Hasiny tady, z Kounic tady a výsledky tady.