Čvachtání na kempu

Právě jsem se vrátil z hradu. Teda co to melu. Z plaveckého kempu jsem se vrátil, samozřejmě. Musíte mě trochu omluvit, po dlouhodobém působení chloru mám nějaké popletené neuronové konexe a znavené ruce se nechají lehce obalamutit a neví, co píšou :-). Takže zkrátka jsem absolvoval můj druhý plavecký kemp v Chrudimi a tak bych se s vámi rád podělil o nějaké zážitky. No, a protože to byl kemp už druhý, tak se pokusím i o nějaké srovnání a zhodnocení progresu.

Před kempem jsem pilně měsíc trénoval, takže jsem do Chrudimi odjížděl s čistým svědomím dobře odvedené práce a s vědomím, že to letos bude určitě z mé strany plavecky lepší než loni. Cesta za tmy do Chrudimi byla lehce dobrodružná s klasickou zajížďkou do Čáslavi, které se mi snad příště už podaří vystříhat. Sice jsem měl z loňska jakou takous představu o poloze bazénu, ale tma a zapomnětlivost udělaly svoje a na první pokus nebylo cíle cesty dosaženo. Naštěstí skrz celou Chrudim vede silniční okruh, takže jsem si Chrudim pěkně obkroužil a napodruhé už jsem se trefil. Nic tedy nebránilo startu sportovnímu víkendu.

Hrubý program kempů je v podstatě stále stejný, takže v pátek večer nás čekalo rozplavání, pak 200m kraulem a 50m kopání nohama na čas podle kterého jsme potom byli rozřazeni do čtyř skupin. Měl jsem přání se dostat do druhé skupiny, abych si mohl ráno trochu přispat a nemusel být v bazénu už v 8:00. Jsem totiž takový ranní lenoch a zatím si moc nedovedu představit, jak budu na někdy ironmanu skákat do vody v 6 nebo 7 hodin ráno. Jenže jsem trochu prokaučoval dvoustovku kraulem, kdy jsem se nějak ke konci nemohl srovnat s technikou a padesátka nohama už to nevytrhla. 200K jsem dal tuším za 4:02 (zhruba stejně jako loni) a 50KN za 1:30 (cca o 30 sekund lip než loni) a uvítalo mě třetí družstvo. Což má zase v neděli jistou výhodu, protože se končí dřív než jednička a dvojka a cesta domů tedy probíhá sympaticky za světla. Závěr tréninku byl vyplněn cvičeními na plaveckou polohu a podobnými taškařicemi abysme si zvykli na chrudimskou vodu.

Ubytován jsem byl v tom samém pokoji jako loni, jen letos mě málem při vstupu do pokoje porazil smrad z cigár. Přede mnou tam snad hulili šedesátku denně. No ale nepropadal jsem panice, intenzivně jsem vyvětral, ráno jsem skočil do drogerie, koupil jsem elektrickou voňku a už bylo v pokoji jak někde v džungli a po smradu z cigaret ani stopa. Holt inženýrskej přístup a chemie je mocná :-). Po tréninku byla jako tradičně zamluvená restaurace na večeři, ale jiná než loni, nekuřácká pizzerie na náměstí. Podnik je to příjemnej a útulnej, ale špagety carbonare neuměli jak v tý loňský, tak ani v té letošní. Zato pivo tam měli dobrý, ale nemělo cenu se pouštět do žádnejch větších akcí, když má druhej den ráno člověk v 7 vstávat a v 8 se máchat v bazénu. Tak jsme lehce poklábosili a šli do postele.

V sobotu ráno začalo kruté leštění techniky plavání. Bláhově jsem si myslel, že moje technika už celkem ujde, ale byl jsem Danem ze svého snění vytržen a vrácen do reality. Největší chyba – špatný přenos ruky po dokončení záběru dopředu způsobený nekvalitní prací s loktem. Plavali jsme různá technická cvičení na zlepšení práce rukou ale stále to nebylo z mé strany to pravé ořechové.

Aby se bylo po obědě při rozboru videa nad čím rozplývat, tak proběhlo natáčení na kameru. Nejdřív nad hladinou ze strany i zepředu i zezadu a pak i pod vodou, aby bylo důkazů o plaveckých prohřešcích dostatek a viník byl usvědčen bez jakýchkoliv pochyb. Je jistě příjemné, že digitalizace pokročila a každý si pak mohl svoje video nahrát na nějaké to médium a doma se může kochat a stále si připomínat svoje nedokonalosti, aby se to příště už nestalo. Z mé vrozené skromnosti, se s vámi tentokrát o svá videa nepodělím a budete si muset počkat, až usoudím, že má technika je tak dobrá, že se na to bude možný koukat :-). Tyhle jsou skutečně dobrý jen na připomínání si vlastních chyb aby se to už příště neopakovalo ;-).

Odpoledne pokračovala v mém případě náprava přenosu ruky. Musím pochválit Dana, jakou měl se mnou svatou trpělivost, protože i když to vysvětlil několikrát, i na suchu jsme si to ozkoušeli, tak ve vodě jsem nějak nebyl pořád schopen jeho představy naplnit. Kdybych to musel stále dokolečka vysvětlovat já, tak by s mojí trpělivostí za chvíli plavalo v bazénu několik mrtvol :-). Musím se ale pochválit, že ke konci už tam jistý pokrok byl. Cestou na pezion jsem šel přes náměstí, kde se zrovna rosvěcel vánoční strom, tak jsem chvíli postál, šoupnul jsem tam dva svařáky a šel jsem relaxovat. Večer v restauraci jsem vsadil na jistotu a těstovinový salát s tuňákem nezklamal. Obzvlášť účastníci z Moravy si rádi zaexperimentovali s vinným sklepem, který byl v restauraci taktéž přítomen. Zábava začínala nabírat na obrátkách a ještě že jsem měl na paměti ranní trénink, jinak jak se znám, tak by to bylo druhý den krutý.

V neděli dopoledne jsem se zase věnoval tréninku „kvalitní“ práce rukou, a když jsem konečně prokouknul tu fintu, jak se to má pořádně dělat, tak se to hned začalo pěkně zlepšovat. Taky jsem se soustředil na pořádný dokončování záběrů. Stále trochu zapomínám pod vodou pořádně skrčit ruku aby byl záběr víc efektivní, ale na to taky dojde. Jak vtipně při rozboru videa poznamenal Petr Valeš, s nataženejma rukama umí šplhat po laně jen vlk v Jen počkej zající. Teď to už jen zafixovat na bazénu v Čelákovicích. Odpoledne už byl jen takový lehčí trénink hlavně proto, že nás už začínaly pekelně bolet ruce a ramena a dostavovala se únava. Pak už jen cesta domů, a když na mě večer padla opravdu těžká deka, tak jsem se jen svalil do postele a oddal se spánku spravedlivých.

Takže shrnuto a podtrženo, dostal jsem přesně to, co jsem od kempu očekával. Oproti loňsku jsem zase posunul techniku kupředu a doufám, že už nedělám žádné hrubé chyby. Ještě to ale bude asi tak jeden kemp chtít, abych to ještě trochu vyleštil. Zase jsem poznal dost zajímavých lidí, dokonce byl na kempu známý blogger Vláďa alias VL001 s dcerou Kristýnkou, se kterým jsem se hrozně rád seznámil. Jak koukám, tak nelenil a povídání o kempu už má na blogu :-).