Laringitida vrací úder

Tak už je to tady, podzimní nemoci začínají řádit a ani já jsem neuniknul. Na podzim jsem cítil moc dobrou formu a po maratonu v Kladně a po Běchovicích jsem chtěl podzim završit maratonem ve Stromovce, kde jsem chtěl zase atakovat čas pod 3:40:00. Silně jsem si věřil, že to dám, ale čtyři dny před akcí jsem podlehl ukázkový laryngitidě, která mě na 14 dnů vyřadila ze sportovních aktivit. Je zajímavý, že když už někdy onemocním, tak vždycky tímhle dráždivým kašlem a ničím jiným. Na jaře mě to samý vyřadilo z PIMu. Aspoň jsem byl rád, že jsem se v září rozhodl pro Kladno a Stromovku jsem si nechal jen tak pro zálohu, protože jsem tušil, že by nějaká nemoc právě v říjnu mohla přijít. Ty mlhy a vlhko v kombinaci s vlakama a tramvajema plnýma chrchlajících lidí podobným sajrajtům nahrávají. No zas taková tragédie to není, maratonů se běhá fůra, stačí si jen vybrat. Jen mě trochu mrzí, že jsem nemohl zúročit to Kladno jako kvalitní trénink na Stromovku.

Takže 14 dnů klidu mám za sebou a v pátek jsem vyrazil na první trénink po nemoci. Čekal jsem, že to půjde dost ztuha, ale docela to šlo. Dal jsem 6km na pohodu a tep ani jednou nepřelezl 160. Zato v sobotu to bylo úplně jiný kafe a trápení nebralo konce. 8km na tepech cca 175 dávaly tušit, že to zas taková slast po tý nemoci nebude. No uvidíme dneska, podle mých zkušeností po třetím tréninku už to bývá lepší. 2. listopadu se běží v Brodě trojka, tak to bych už mohl být zase v obstojné formě.