Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

No takže plynule navážu na poslední spot a budu se věnovat letošnímu půlmaratonu v Praze. Zatímco předchozí závody byly jen takové startovací a na rozdejchání, tak PIM půl měl být prvním ostrým testem na jaké úrovni se pohybuje letošní formička. Forma roste poslední týdny den co den a tak jsem byl před závodem dost optimistický. Osobák 1:40:34. Pokud by šlo vše normálně, tak jsem čekal čas pod 1:42 a v případě že by to šlo nadmíru dobře, chtěl jsem atakovat osobák. Prostě to nakopnu a uvidím. Tolik teorie a teď praxe.
No a konečně je jedna použitelná fotografie. Tak šup sem rychle s ní.

Nějak se nám ta modrá účast úží, ale zdravé jádro zůstává :-)

Ráno vstanu a počasí skvělé. Je až s podivem, jak skoro všichni nebo snad všichni, co píšou o závodech, neopomenou zmínit na začátku, jaké bylo toho dne počasí. Tak schválně si na to dám pozor a příště tuhle banalitu neprozradím J. Sice po ránu pociťuju ještě dozvuky čtvrteční bujaré veselice v hospodě, ale to bylo loni na maratonu v Košicích taky a osobáček jsem zaběhnul. Tak co. Hned jak jsem dorazil na start, tak napětí a optimismus roste. U právnické fakulty je spousta čtyřpisoárů bez front a to se několikrát hodí. Šikovně umístěné. Holky holt stojej klasiku ve frontách. O oblečení nespekuluju a tričko a trenky to jistěj. Startovní koridor B zajistí, že se nebudu muset prodírat davem a budu moci upalovat hned od začátku. Pro jistotu si stoupám na rozhraní B a C aby to upalování nebylo až moc rychlý. Start klasicky nádherný a hned jsme se pěkně svižně pustili do prvních kilometrů. Plán je dostat se na desítku někde pod 48 minut. Nesleduju hodinky, jen se řídím dechem. Cestou pod Nuselák v protisměru čelo závodu. Na pětce dva loky a běžíme dál. Na otočce na Smíchově zkontroluju náskok na vodiče na 1:40. Obstojnej. Jak kvaltuju, tak moc nevnímám okolí, ale řekl bych, že tam bylo všude kvanta fandících lidí, což je dobře. Na desítce jsem za 46:55. Aha, tak to jsem se radši neměl koukat na hodinky. Tak to jsem to asi pěkně přepálil říkám si a kus před Holešovickou tržnicí začínají problémy. Ještě předtím za úřadem vlády potkávám čelo závodu. To je kvapík do cíle. Mě by nohy šly, ale neudýchám to. Dokonce musím přejít do chůze, abych to rozdejchal. Kdo mě zná, tak ví, že chodecké vložky s oblibou vkládám, ale tentokrát jsem to tedy rozhodně v plánu neměl. Krize je to hluboká a na 16km mě osolí vodič na 1:40. Nechytám se ho. To mě dost demotivovalo, protože osobák je fuč a tak zbytek závodu doklusnu s maximálním pověnováním se občerstvovačkám. V cíli 1:43:56. Na aktuální podmínky a formu žádnej šlágr. Ale na druhou stranu můj čtvrtý nejrychlejší půlmaraton. Takže jsem spíš spokojenej, i když takticky jsem to dneska trochu nezvládnul. Ale zas to bylo aspoň bez zvracení a křečí. Holt to dneska nevyšlo, vyjde to příště. Operativně se hlásím večer do Pardubic. Sice jsem tam letos nechtěl, ale protože tak většinou běhám rychleji než v Praze, tak si tam přeci jen zajedu. Co kdyby to s tím osobákem vyšlo. Jo a ten zázvorovej Birell v cíli, to byla celkem dobrota, ne?

Není marný to letošní jaro

No jak říkám, není marný, ale ještě mu ždibíček chybí, ale to se zlepší. Konečně se zase po zimě začínají dít věci hodné sepsání několika vět na blog, ale než se tak stane pro aktuální věci, tak si dovolím shrnutí událostí z doby reprezentující velmi blízkou minulost.

Tak za prvý zima. Ta letošní, ta byla prostě úžasná a šla běžcům na ruku jak už dlouho ne. Běžky jsem letos nevytáhl ani jednou, ale zase jsem se na sněhu a ledu při tréninku klouzal jen dvakrát a to je prostě věc nevídaná. No a z takových podmínek jasně pramení kvalitní zimní příprava. Sice jsem řešil v prosinci skoro 3 týdny nemoci a následnou lehkou ztrátu tréninkové motivace, ale to se prostě stává každý rok, takže kdo by se stresoval, že.

A to už jsem se protrénoval až k prvním závodům. Klasickým otvírákem sezony jsou Kbely. Číslo si jdu vyzvednout už v pátek a čeká mě nepříjemná fronta. Kupodivu v sobotu na vyzvedávání žádné fronty nebyly. Tak snad příští rok ten pátek zparalelizují a bude to odsejpat. Opět účastnický rekord a navzdory tomu mám pocit, že je všude místa dost, na startu žádnej chaos a stres. Všichni si to přišli užít a tak to taky na trati a v cíli vypadalo. Spousta spokojenejch lidiček. A já jsem si to taky užíval dosyta. Na trati jsem to nehnal na doraz, bavil jsem se během během závodu (to je takový pokus o Cimrmanův absolutní verš J) a čas v cíli dával slibné výhledy do dalších závodů. Jo a to tričko je dost dobrý. Teď měl následovat ilustrační obrázek jak si to ženu po trati nebo do cíle, ale na všech fotkách vypadám jak po obrně (nebo že by to nebyla náhoda? :-)) a tak místo toho zařazuju obrázek tak nějak s Kbely spojený ;-).

Týden na to vyrážím do Peček na další jarní klasiku. Panuje na Pečky netradiční bezvětří a vůbec to počasí zdá se býti ideálním. Další účastnický rekord a i tady stejně jako ve Kbelích panuje organizační klid a pohoda. Další pěkné tričko do šatníku. Už jich mám za ty roky asi 30 pěknejch a asi 50 nepěknejch. Organizátoři to třímají pevně v rukou a klape to jak na drátkách. Na trati registruji dvě velké změny. Z Peček vede do Ratenic nová pěkná cyklostezka a v Ratenicích opět nehraje Abba. Loni tam hrálo něco běžecky otřesnýho (nebyl to Kabát?) a letos zase další mizérie. Budu muset napsat tamnímu starostovi, aby na to příští rok dohlídnul :-). Co se závodu týče, tak jsem znatelně přiložil pod kotel a čas o minutu lepší (46:40) než ve Kbelích byl příjemným povzbuzením.  No tajně jsem doufal pod 46, ale času dost. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět ta obrna a tak vkládám něco spojeného s pečením, a když ty Pečky, tak výpečky.

Musíte mi odpustit, že ty jarní desítky probírám tak stroze, ale ono je to každý rok stejný a nikoho to už nebaví číst. A jak jsem si všiml, tak ani ostatní blogeři o tom moc nepíšou, protože studnice je prostě vyčerpaná.

Pokud by vše pokračovalo klasicky, tak by teď následovala desítka v Českém Brodě. Leč letos byla velká inovace plánů. U Mělníka se běžel Borecký půlmaraton. První oficiální ročník a my jsme ho důmyslně spojili s exkurzí/ochutnávkou našeho spřáteleného mělnického Vinařství Vondrák. Tedy nejdřív běh, pak přirozeně žízeň a pak exkurze. Toho dne panovalo skutečně nechutný počasí. Zima, déšť a vítr. Nejhorší kombinace na běh na světě. Chyběl jen led. No led nahradilo bahínko ale myslím, že v cíli si nemohl stěžovat nikdo. Byl to totiž opravdu výjimečně povedený závod. No posuďte sami. Startovné tedy zrovna nevím kolik bylo, protože mě sponzorovalo vinařství, ale myslím, že něco málo stokorun. 270 lidí na startu. Jednosměrná technicky náročnější trasa ze Mšena do mělnické části Borek. Na trase se víc naklesalo než nastoupalo. 2/3 trasy terénem a zbytek asfalt. Významná část terénu vedla nádherným Kokořínskem včetně údolí a skal a luk. No radost pohledět a obzvláště se tam proběhnout. Na trati 3 občerstvovačky přesně v místech kde jsou potřeba. V cíli pak medaile, diplomy, dva druhy guláše. Nakonec tombola a v ní jako zlatý hřeb závodu soudek piva a selátko. Já prostě nevím co dál říkat. Kdo tam byl, ten nejspíš příští rok dorazí znovu, protože jestli ne, tak to by zase asi o hodně přišel. Já jsem si to užil fakt hodně a čas 1:48:02 byl na takové trati a v takovém počasí příjemným překvapením. Pak už jen přesun do vinařství a ochutnávka loňské výroby. Musím upozornit na to, že Ryzlink rýnský a ještě jedna odrůda, kterou jsme familiárně přejmenovali na Dešťovku, ale myslím, že to byl Tramín, stojí za případnou pozornost návštěvníků. Cesta domů vlakem vytopeným na asi tak 50 stupňů byla pěknou tečkou za povedeným dnem. Škoda jen, že se muselo druhý den do rachoty. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět se nic neurodilo, takže zase z jiného než běžeckého soudku.

Sakra už je to hrozně dlouhý, takže o půlmaratonu v Praze si řekneme něco příště. Těšte se.

A pásek zase nevydržel

V říjnu jsem tady chválil Garmin, jak mi hladce vyměnili prasklej řemínek u FR910XT. Ale to jsem se trošku unáhlil. Protože mi vyměnili jen půlku. Druhá část řemínku praskla po 14 dnech. Od té doby klid, jen se začal trochu rozlepovat hrudní pás. No a dneska si říkám, že mě něco kouše do zápěstí, rozepnu hodinky a ten pásek je po čtyřech měsících prasklej zase a to hned na třech místech. No tak to mě teda už fakt vytočilo. Normálně ty hodinky nosím na ruce, běhám s nima a plavu a nijak je zbytečně nenamáhám. Takž zase cesta do Letňan a servis. A zrovna když začíná sezona. Naštěstí si jedu zítra do Kbel vyzvednout číslo na sobotní desítku tak to vezmu cestou. Ale řeknu vám, pocity z kvality nic moc a nějak tomu přestávám věřit. Není to moc dobrej pocit při pomyšlení, že s prasklým řemínkem, kterého si nevšimnete, skočíte do jezera a při pračce po startu závodu se vám ten načlej řemínek přetrhne úplně a vy vylezete z vody bez hodinek. Co Davide? Asi jsou holt určeny pro ukládání na poličku. A neříkejte mi zase, že vám ty řemínky nepraskaj :-)

Offtopic: Zimní cestování

Co? To je nuda ten zimní objemovej trénink, nebo snad ne? Všichni bušej. Já taky. Sportovních věcí, co by stály za zmínku, se moc neděje (Leono promiň, zapomněl jsem na tvůj Valentýnský závod), a tak je třeba šáhnout po aktuálních a operativních věcech.

Tak například dneska. No tedy nejen dneska, ale i v minulých týdnech. Ale dneska to prostě uzrálo.  Takže pokud použijeme klasický postulát MHD, že v každém metru nebo tramvaji jede alespoň jeden blázen nebo houmlesák, tak v jarních dnech, které se momentálně ženou republikou, platí spíše, co metro nebo tramvaj to jeden blázen. A všimli jste si, co si ti lidé vozí? Ne? No takže často je to igelitka a z té postupně za jízdy tahají své poklady a dávají je na odiv zbytku vozu nebo alespoň přísedícímu.

No tak dřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože sluchátka v uších a muzika většinou udělaly dostatečnou bariéru, ale postupem času to nebylo dost. A dneska cestou domů večerním vlakem nastoupil do vlaku týpek. Nejasné vzezření a igelitka. Posadil se naproti a koukal z okýnka. To ale bohužel jen do té doby, než jsme se rozjeli. Pak to spustil. Nejdřív vytáhl jednoho medvídka, a že prej ho dřív dal svý holce, kterou teď už teda nemá, ale medvídek mu zůstal. Pak prasátko, že ho dal jiný holce, ale taky to prej nevyšlo, a tak prasátko zůstalo s ním. Pak si chvíli hrálo prasátko s medvídkem. No tak dělat netečnýho moc nešlo a tak jsem minimalisticky kýval hlavou. Pak došlo na zpěv nějaké pěkné budovatelské písničky a z igelitky šel poznámkový blok z mládí včetně ilustrací a textu od táboráku.

No, pak jsem to prostě vzdal a přes simulovaný záchod, se přesunul do dalšího vagonu. Tam byl klid až domů. Naštěstí J. Ale ještě to bylo dobrý. Nikoho neokradli, nikdo se nerozmnožil a kovové části na soupravě zůstali všechny. A zítra zase do soupravy J

Transportu zdar.

Offtopic: Sprcha není modla

Často se bavím s lidmi o běhání/ježdění/inklinování/skákání do práce nebo z práce. Alternativně pak o sportování během polední pauzy. Často to končí něčím takovým: „Já bych do práce hrozně rád běhal nebo jezdil na kole, ale nemáme tam sprchu, tak to nejde.“ A já na to říkám: „Aha, to je standardní předsudek číslo 364, podívej …“. No skutečně. Lidi, nežijte v šálení, že když se jednou trochu zpotíte, tak že hned musíte lézt do sprchy. Když se člověk normálně doma meje, chodí v čistém oblečení a nehrne do sebe denně kilo česneku nebo pět balení Olomouckejch tvarůžků, tak když se jednou dvakrát týdně po běhu utře do ručníku a natáhne na sebe čisté oblečení, alternativně se našmudlá nějakým voňákem, tak za půl hodiny nikdo nepozná, že ráno běžel do práce a funěl na recepci na sličnou recepční. Rozhodně se z toho žádný kolega nesloží na podlahu. A do té sprchy si může zalézt klidně večer doma. Nebo si může cestou z práce skočit do bazénu a kromě tréninku to bude mít i s dezinfekcí J. To kolikrát na člověku nechá drastičtější pachové stopy „příjemná“ chvilka strávená vedle homelesáka v MHDčku, nebo týpka co po celodenní šichtě v zahulený nalejvárně po 20 kouskách a pěti rumech vyrazil hledat cestu do postele.

Samozřejmě existují lidi, co cítí neodbytnou touhu skočit každé ráno a večer pod sprchu a bez toho by nevyrazili z bytu nebo nezalezli do postele. Ale to mě osobně přijde už trochu jako lehká úchylka.

  
To jako daleko větší problém vidím v tom, když si třeba není kde pověsit zpocený cyklo věci a vy v mokrejch svršcích pak musíte odpoledne frčet na kole zase domů. Nebo když není kde v práci bezpečně přivázat kolo. A Honzo pozor, už se kradou i psi krátkodobě přivázaní ke značce. 

Takže sportu zdar a s tou hygienou opatrně :-).