PIM se blíží

Už za necelé dva týdny tady máme zase PIM. Po předloňském debaklu a loňské nemoci jsem byl ještě nedávno rozhodnutej, že PIM už nikdy více. Třeba když to srovnám s Kladnem, tak není co řešit. Když se dá navíc předpokládat, že bude zas kurevský vedro, tak očekávám ukrutnou dřinu. No jo, ale po půlmaratonu mě oslovili spolupracovníci z firmy, že chtějí složit firemní běh a chybí jim někdo, kdo dá relativně spolehlivě maraton pod 4 hodiny. A to ještě firma platí startovný. Hmmmm, říkám si. Taková důvěra ve mně vložená, to je teda motivace jako hrom. A začal jsem pekelně trénovat. Padlo několik dvacek a jedna skoro třicítka. Mezitím různý závody a na ruku mi jde i fakt, že tenhle a příští týden mám dovolenou, tak toho budu moct ještě dost nahonit a napotit, abych pak poslední týden zaslouženě odpočíval a kumuloval motivaci společně se silami. Pomalu si už říkám, že když už takhle trénuju, tak že bych se mohl pokusit konečně o osobák, ale radši se nenechám vyjančit a stanovím reálný defenzivní cíl 3:55, aby náhodou nedošlo k nějakýmu nedopatření a s ním spojený nepříjemný ostudě. Takže jak by řekl sportovní komentátor. Hrát se bude ze zajištěný obrany a uvidíme na posledních sedmi kilákách, jestli nedojde k nějakýmu rychlýmu protiútoku. Tak teď už jen aby nebylo třicet ve stínu, to je pak ta Libeň dost na pěst. Takže masu na startu zdar.